Previous | Image 1 of 6 | Next

DSC07328.JPG

V sobotu na trhu v Chaudi, kupuji levné košile a cestou fotím loga Kingfisher, každé je jinak namalované, pokřivené, přizpůsobené baráku, zdi, ceduli, roletě. Nikdy se neopakuje. Míjím rýžová políčka, čistá hospodářství, proti tomu je Agonda plná prachu a odpadků. Hromadí se igelity a nestravitelné materály. Dřív se to dělalo úplně stejně, ale bez plastů, všechno se prostě vyhazovalo ven, tam to sežrala zvířata. Když máme nějaké šlupky od melounů, banánů, pomerančů, staré noviny, krabice, hodíme to na zem pod terasu, a zachvíli je tu kráva nebo prase které to beze zbytku sežere. Nic nepřijde nazmar, jenom se zvířata nenaučila žrát umělou hmotu, tak to vesničani pálí a smrdí to na sto honů jako když hoří pneumatiky. Viděli jsme v Chaudi krávu s tlamou zabořenou ho hromady hořících odpadků – chce mít něco teplýho v žaludku, říká Viktor.
Předevčírem nějaká ztroskotaná loď překopla podmořskej telekomunikační kabel, 60% Indie je bez internetu, tady to běží sice pomalu, ale přece.

V neděli 3. 2. ráno v kostele narváno do posledního místečka, cca 1500 lidí z Agondy, která má obyvatel asi jako Třeboň, tolik lidí v Třeboni nepřijde na mši ano o Vánocích. Bhádží, čaj a kromě nějakého drobného dokumentu pro Metalurg dnes na práci nesáhnu. Přišla zpráva z TDC že mě vybrali, tak musim dělat pdfka a platit za účast v jejich ročence. Přišel mail z Bienále že mě taky vybrali ale naštěstí mě to nebude nic stát, chtěli mi vnutit několik katalogů za zvýhodněnou cenu, ale to si můžou nechat, co já tady s tim. Přišla pokojská a hned jsem se jí ptal jestli perou prádlo pro hosty protože jsem línej, a odpověděla že ne. Inu, goánci už mají vyděláno, na špinavou práci už nesáhnou, jako já.
Odpoledne píšu. stránky přibejvají i když pomalu. Večer Viktor balí turkyni věku vnučky, pak jointy znamenité ganži, internet nefunguje, takže rumy atd.

V pondělí 4. 2. ráno běloch vedle vynáší kýble s odpadkama na louku blízko pláže, a pak že Indové jsou prasata. O rozbřesku jsem sužován urputným nadýmáním, důkazem do zdárné aklimatisace. Posílám nějaké fontové kšefty do Dubnice a do TDC, internet běží dnes velmi dobře. Peru si fusekle, kalhoty a trenýrky modrým indickým mýdlem. Večer všichni jedeme do Palolem přesvědčit se, že se z pláže stal Václavák s krámy s cetkami pro turisty a v restauraci Mamoos vykáceli palmy a dvůr vybetonovali a pouštěli nám k večeři Madonnu z repráků. Na kamenech, kde se před šesti lety vyhřívaly zmije a pod nimi murény, už stojí boudy a je tam natažená eletrika. Nicméně Viktor tam kupuje flétnu na hady a Vlasta malé činely, takže bude hudba. Zdrháme zpět na Agondu za Francisem na rumy, Viki koketuje s turkyní, ta exceluje v nové sukni a ještě se stihla u Francise na záchodě namalovat. Zejtra má Francis, stejně jako ostatní katolíci v okolí, poslední den chlastu, pak 40 dní nic. To zní hrdě. Ve vesnici je slyšet bubnování, coby přípravu na karneval.

Úterý 5. 2. karneval u příležitosti křesťanského goánského masopustu. V poledne sraz u Francise v hospodě, dáváme mu zálohu na ubytování, platíme 300 Rs na den, což je cena více než příznivá za pokoj s vlastní kupelnou 50m od moře.
Zvuk bubnů zesiluje a najednou zpoza rohu kráčí průvod chlapů v různém stupni opilosti provázený veselými dětmi v maskách. Sice nic originálního, masky z papírnictví, fotbalové dresy se jmény evropských hráčů, třeba Nedvěd, ale všichni v karnevalové náladě. Nejdřív se zastavují u sousedního domku na dvoře, tam zpívají a odříkávají jakési modlitby, pak pokračují pod přístřešek Francisovy hospody. Tam na ně už čeká štědré pohoštění v podobě několika kartonů piva a lahví whisky a rumu. V dělostřelecké palbě bubnů lze vysledovat jistý nacvičený rytmus i koncové breaky, po nichž následují zpívané sloky bez doprovodu. Velká energie nespoutaného goánského katolictví spojená s východním naturelem vhodně dokresluje všudypřítomné kýčovité devocionálie s neony a pozlátkem. Kaple je vlastně docela velkým altánem pro muzikanty, je vyložena lesklou dlažbou a skýtá třeskutou akustiku až za práh bolestivosti. Odpoledne spím a sbírám síly na večer. Večer opět u Francise, ten má v sobě už na 15 malých piv, panáky nepočítaje, a musí ještě na skůtru rozvážet příbuzné po Agondě do jejich domovů. Průvod se rozplývá do menších proudů a bubnování mizí v noci.
Večer si k nám přisedla češka co bydlí dlouho ve Švýcarsku, aby si pocvičila rodnou řeč. Snažila se s Alenkou zapříst rozhovor o znamenité ajurvédické masáži na kterou tady pravidelně chodí, pak Viktor pronesl že je mu odporná představa masáže že by na něj někdo šahal, a dopadlo to tak, že se s námi rozloučila slovy “Ich wünsche ihnen einen wunderschönen Abend...”, inu následky masáže...