Previous | Image 1 of 5 | Next

DSC09711.JPG

Projíždíme Biharem, Jharkhandem a Západním Bengálskem do Orissy. Před Cuttackem přejíždíme imposantní řeku, jen místo vody písek. Sedím v kupé s rodinou poutníků, jedou do Puri do Jagannath chrámu vykonat pudžu.

Na nádraží v Puri se mě hned ujal rikša kterej vydržel čekat až když jsem si koupil lístky na Visakhapatnam a Vijayawadu, a dovezl mě do hotelu k moři. Pokoj je o něco horší a o něco dražší než v Bodh Gaye, ale je to u moře. Procházka po pláži je zkalena mrtvou velrybou a hlavní městskou stokou šířky Malše vedenou do moře prostředkem pláže! Všude kolem betonové hotely. Zato je tu hodně barů a jedna bhangárna, do které mě zvali na degustaci levné keralské trávy. V novinách čtu, že maoisti pašujou zbraně do Orissy přes Bihar, a že operujou v kmenových oblastech. Jen v Orisse je kmenových osad asi 45 000.
5. 3. Vážím cestu skoro 900 kilometrů z Gaye do Puri jenom proto, abych se dozvěděl, že chrám Jagannath je přístupný jen pro hinduisty, což hlídá vojsko. Obcházím kolem a v jednom domě mi nabízejí že mě za 50 Rs pustějí na střechu odkud bych si jej mohl aspoň vyfotit, beze slova odcházím. Po širokém bazaru Main Road k autobusovému nádraží a do Konarku. Ještě jsme nevyjeli z Puri, najednou autobus zastavuje, řidič kamsi mizí, motor stojí a nic se neděje. Ptám se souseda co se děje, a nic menšího než modlitba řidiče. 50 lidí v narvaném autobuse na plném slunci musí čtvrt hodiny počkat.
Konark byl od 1. století A. D. významným přístavem v Orisse. Chrám slunce (asi 1250) je navržen ve formě obrovského vozu taženého sedmi koňmi, má 12 párů kol. U nás je kostel na kolech jen v Mostě. Konark je architektura, která drží pohromadě, přestože sestává z tisíců detailů. Iluse pohybu je sugestivní i vtipná, představuji si, že se to najednou rozjede. Archeologický průzkum tu začal asi r. 1903, kdy jakýsi bengálský guvernér nechal celý interier vyzdít kamenem aby se chrám nezřítil. Dnes se tu stavějí okolní zdi, betonem a novým kamenem se vyspravuje co se dá, necitlivě se stavějí staré sochy na nová místa a vybírá se 250 Rs vstupného, všude trávník a záhonky s kytičkami. Unesco sem přineslo smůlu jako do Hampi a na Karlštejn.
Původní kámen je hrubý zvrásněný a divoce žíhaný šedorůžový vápenec, tu a tam vykládaný kamenickými skvosty z tmavošedomodrého jemného mramoru. Další krásná svatyně, která neslouží původnímu účelu. Chvála ruinám. Konark plně vyvážil zklamání z Puri. Za 15 Rs autobusem zpátky podél pobřeží. Projíždíme přírodní reservací, docela čistý les, všude cedule „pozor na jeleny, buvoly a jiná zvířata“. Moře má už na pohled z dálky velmi nepřirozenou barvu a taky se tu nikdo nekoupe. Od aut. nádr. šlapacím rikšou na hotel, musím si na chvíli lehnout, vedro. Po krátkém spánku do nedalekého Pink House Seafood Restaurantu na polívku a salát.
Odpoledne asi o půl čtvrté mám pocit, že jsem neviděl dolní konec pláže, který se jmenuje Marine Road. Najímám šlapacího rikšu se složitým úkolem: dovézt mě tam, počkat až se projdu, vypiju pivo a zas nazpátek, vše za 70 Rs. Pláž dole je stejná, jen je tu víc krámků i na písku, pak velbloudi na vožení turistů a maják. Pak mi rikša ukázal půvabnou hospůdku s výhledem na moře, kde jsem na posezení vyžahnul dva Kingfishery Strong, rikšovi odlévám trochu do sklenice, ten se rozpovídal. Vypráví, že tříkolku mu koupila máma aby něco dělal, jinak že rád pije a to všechno, a že taky hraje na tabla, jako třeba zejtra, kdy se tu koná Shivaratri festival, kdy budou tisíce lidí zbhangovaný šílet na Main Road a u svatyně. Slíbil, že mi ukáže dobrou ganju, což po návratu v jedné postranní uličce udělal, ale nebyla to moje kvalita. Škemral, že mi ji dá za každou cenu ale já odolal.
Večer je ještě dlouhý, a já jdu do včera spatřené bhangárny, což je kamrlík na ulici opatřený hrdým nápisem Bhang Store, uvnitř, za bytelnou dřevěnou mříží se dvěma okénky, mi ochotný podavač ukazuje různé druhy ganji. Mezitím se občas v okénku objeví ruka s mincí, prodavač pokaždé mlčky oplácí malým kornoutkem z novin, automatický pohyb zboží mezi řečí, naučený léty praxe. Šiva prý taky kouřil konopí a v Puri je spousta sekt, které tímto oslavují jeho kult. Kupuji dvě toly keralské za pouhých 500 Rs a dostávám taky malý kornoutek jako dárek od cesty, a abych prej přišel zas. Dostávám chuť na další pivo, když tu mě odchytil výrostek a táhne mě do hospody, nemá 2 prsty a je prý sirotek a má hlad, tak mu kupuju rýži, dopíjím své pivo, platím a mažu do Pink Housu ještě na Banana Fritters a kávu. Poté v temné noci u moře zkouším ganju, ale není tak dobrá jako v Hampi.
6. 3. ráno ještě za tmy zimnice a sračka, včera v Konarku příliš dlouho na slunci. Zase v Pink House na snídani. Trochu lituju že nebudu na Shivaratri, ale dovedu si leccos představit.
Tak to je teda pěkné, Sotva jsem se vysprchoval je 10 hodin, tu mi vyhrožují, že budu platit další den, protože check-out time je 8.00, což mi nikdo předem neřekl. Jsou drzí a neústupní, smlouvám polovinu. Došlo mi, že jsem se blbě ubytoval v hotelu pro Indy.
Konečně ve vlaku, u průvodčího si nechávám prodloužit jízdu až do Vijayawady, Visakhapatnam přeskakuji. Města mi splývají v jeden chaos a nechci rozmělňovat silné zážitky. Podle všeho bychom mohli být ve Vijayawadě asi v 8 ráno což je skvělé, je to navíc Andrapradéšský železniční uzel, odkud bude jistě dobré spojení na Gou. V Orisse se krávy pasou na polích se zelenou travou a kozy ještě můžou na nádraží. Míjíme úžasné jezero, či spíše obří lagunu Chilika Lake, nádherné sopečné kopce, a za Ichachapuramem je už Andhra Pradesh. Čaj jen za 3 Rs a spím docela dobře.