Previous | Image 1 of 6 | Next

Agonda Port 1.jpg

Neděle 10. 2. Otepluje se, vítr ustává. Ráno po bhádží okružní jízda na kole kolem Agondy, vesnice je opravdu rozstrkaná hodně daleko, domky v krásných palmových hájích. Přístaviště rybářů s typickými goánskými loďkami co mají masivní těžký kýl a vahadlo po straně. Potkávám kolegu – písmomalíře – viz obr. Na lehkém obědě v čajovně na zastávce: fish curry se skvělými omáčkami a rejží, čaj. Pak se leží. Pak do moře – opět po několika dnech, vlny jsou stále značné, ale po 50 metrech se přestávají přes plavce překlápět a jen jej houpají. Vasrpolák Robert nadšeně bojuje s příbojem, zdravíme se, on říká že “tutaj celebruje samotnošč”, a večer v Canisha zase exceluje svým rodným jazykem: “kto ma desať hodin dzenně orgazmus, muši byč kretenom”, ilustroval tak své nadšení Indií.
Viktor mi dal na čtení dobrou knihu o Goe, jenže já musím pracovat na těch blbejch esejích, zatímco se okolo začínaj dít mnohem zajímavější věci. Zásada: nebrat si žádnou literaturu, žádný psaní ani čtení na cesty, číst jen cestu! To je žrádlo. Vpodvečer jsem si u Vijaye koupil letenku do Varanásí přes Dillí, což je nejlevnější, na 22. 2., na dřív to nešlo, pak to vezmu vlakama pěkně přes Bodh Gaiu okolo Kalkaty dolů na Konark, Puri, Visakhapatnam atd, což mi poradil zase Viki. U Francise domlouváme zítřejší absenci kvůli výletu do Netravali. Nejen typografií živ jest člověk.
Večer s Albertem ještě drink a čaras ve Fatimě, sedí tam nějací magoři jako my, vypadá to na noční podnik pro vyžilé rockery.

11. 2. Jedeme na výlet do Netravali, orgnické farmy Tanshikar. Vede tam prý zcela nesjízdná cesta, tak nás taxík veze přes Quepem a Padi, autobusy tam letos vůbec nejezdí. Hned po příjezdu na farmu se nás ujal Čin - majitel, 29 letý následovník rodinného podniku, který vystudoval obchod na universitě, a farmaření zdědil po otci. Na farmě žije s maminkou a manželkou. Po malém občerstvení nás předal průvodci, který nás jeepem odvezl na prohlídku osad rolníků. Jednoduché hliněnné domky s taškovou nebo jen kokosovou střechou, terasy a prostranství před nimi pečlivě urovnány z hlíny potřené kravskými hovny, což vydrží jen do monzunů, ale pak se zase opatří vrstvou hoven, která vydrží další sezónu, Je to měkké a čisté jako kobereček, suší na tom pepř, rýži a všechno ostatní. Všude okolo vzorně vedená rýžová políčka, kořenářské a ovocné plantáže. Zpočátku jsem si myslel, že je to skansen pro turisty, ale byl jsem ujištěn, že takto se tu doopravdy žije. Jedinečný zavlažovací systém je řešen hliněnými kanály s průzračně čistou vodou – bez zaváhání jsem se s chutí napil v parném dni. Nikde nic co by ji mohlo znečistit, nad námi už jsou jen opuštěné vrcholky kopců s plantážemi, na kterých se nepoužívá umělé hnojivo. Procházíme korytem potoka, s překrásnou scenerií, chvílemi Riegrova stezka, pak Vydra na Šumavě, ale trochu menší, až se před námi objeví stometrový vodopád s jezírkem plným akvarijních rybek s přijatelně chladnou vodou. Všichni ploveme a řičíme smíchy pod „sprchou“, pod níž se střídáme. (Na cestě tam i zpátky zběsile mačkáme spouště fotoaparátů, jen abychom si v Agondě na laptopu prohlíželi bezcenné kýče a težko uvěřitelné rajské scenérie vhodné leda tak do nějakého kalendáře.)
Odpoledne nás ubytovávají uprostřed ovocné farmy a hned servírují skvělý vegetariánský dinner – rýže jako základ s různými omáčkami a přílohami, mezi nimiž vyniká nakládané mango s citronem, opravdové bramborové lupínky jemně orestované, obvyklá masala a několik dalších jejichž jména jsem zapomněl. Pak odpolední spánek. Je tu zděný třípokojový domek a 3 samostatné stany s vlastní jednoduchou koupelnou a WC, venku několik stolů, lavic, sezení i pro větší skupiny, se zděnou kuchyní, funkční lednicí nabitou pivy. Ještě před večeří stihneme s Viktorem a Kristinou dva bary v Netravali, zrovna je tam nějaká slavnost: velké srocení lidí, chlapi stojí i na korbě opodál parkujícího náklaďáku, ženy na druhé straně. Uprostřed v „manéži“ leží na zemi chlap, a konferenciér do mikrofonu cosi drmolí, vytahuje chlapce z publika, tahají ležícího různě za kapsy u kalhot, pak za ruce, snaží se ho otočit, pak mu zvedají nohu a všichni se tomu nezkrotně smějou, nám pointa uniká. Jdeme radši na večeři. Opulentní hromada kuřecího nasekaného i s kostmi, jak to dělají v celé Asii, ale kořeněné tak jak si to Indové sami vařejí, což jsme si specielně vyžádali. Delikatesní rybičky, všeho je hodně, pak pivo a jdu si trochu zdřímnout, aby mě vzbudili až to Viki bude balit, ten šel ale taky trochu zdřímnout, no a probudili jsme se ráno.
Po snídani prohlídka farmy, ta má dohromady 14 hektarů a sezónně zaměstnává 20 – 30 lidí.
Činův otec založil první organickou farmu v Goe, jeho matka pochází z Karnataky, ze stejné kasty. Pěstovali především betelový oříšek, jinak areko, vysoká štíhlá palma, kokosy a ananasy. Na kmenech těchto palem, jejichž koruny tvoří stín a přirozený skleníkový efekt, se vinou popínavé pepře a vanilka. Ta se musí pracně ručně opylovat, zatímco četné keříky nesmírně silného chilli nejlépe vzejdou když jejich semena projdou trávicím traktem ptáků, kteří hnízdí v korunách arekových palem. Všude pod zemí jsou trubky perfektně vybudovaného zavlažovacího systému. Viděli jsme muškáty, jackfruit, ananas, banány, kardamom, kešu, a spoustu dalších dobrých věcí. Ovoce vozí na trh do Margaa, koření prodává velkoodběratelům. Na konci prohlídky je hinduistická svatyně s 600 let starým bazénem, opět s barevnými akvarijními rybičkami, které nám příjemně oždibují unavené nohy. Uprostřed bazénu se ze dna často vynořují bublinky – důkaz to pramenů, které tu byly už před 600 lety. Svatyně je nová, betonová a ošklivá, stojí na místě staré, kterou venkovaní dali zbořit, aby se mohli složit na novou...
Netravali je původně kmenová vesnice v kopcích, místo úplně odloučené od turistiky, nepočítáme-li občasné dvoudenní výlety bělochů. Chodí sem leopardi chytat psy do vesnice, a někdy předloni přinesl pytlák Činovi leopardí kůži, ten okamžitě zavolal policii a pytlák dodnes sedí v kriminále. Tak to má být.
Ubytování je na kopci na pomezí ananasové a arekové plantáže, je to nejtišší místo jaké jsem v Goe dosud navštívil, v noci jen štěbetají ptáci. Asi sem zajedu na tejden koncem března. Rajská zahrada.