KOKOSY V CESTOVNÍCH DENÍCÍCH V POSLEDNÍCH DESETI LETECH

Hampi, Karnataka
17.1.1998 MAGICKÉ OBRAZCE
Budím se za svítání. Pendekallu. Asi za hodinu budeme v Karnatace. Červánky nad skalami z nakupených balvanů. Agávy a poletující ptáci. Pole prosa, třtiny, slunečnic a jiných plodin. Občas osamělá palma. Pak se objeví obrovské rudooranžové slunce. Pustá krajina. Vysočina. Nejvyšší kopce mají okolo 1.100 metrů. Keře se žlutými květy, skupinky zakrslých palem. Velký dravý pták. První rolníci s krávami a archaickými povozy vyjíždějí na pole.
18.1.1998 RUINY VE SKALÁCH
Nepopsatelných šest hodin v krajině, která čarovně střídá krásné masky. Dojdeme až do vesnice na druhém konci ruin města, které se rozkládalo na 33 km2. Jmenuje se Kamalapuram. Tam si dáme v domorodé jídelničce masalu dosu a čaj. Venku už na nás čeká předem dohodnutá motorová tříkolka. Krásných šest kilometrů jízdy zpátky palmovými háji kolem bizarních skal.

20.1. 1998 MELOUN VE SVATYŇCE
Zbhangovaní si užíváme ruin ve skalách, řeky, slunce, ovocných šťáv. Meloun rozřízneme v zachovalé žulové svatyňce zničené říše. Je to neskutečná lahůdka. Možná ponejprv v životě se cítím blízko Bohu a spontánně mu za tento dar poděkuji. Cítím kontakt, můj dík byl přijat. A pak si uvědomím, kde se nacházím.
Možná jsem se týden musel potácet džunglemi Urísy, aby se mi tohle mohlo stát. Právě tady a teď. Zpívají ptáci, ozývá se hmyz, vítr šustí s listy palem. A ve stínu je dnes určitě nejméně pětatřicet. Celí ulepení od melounu pokračujeme v cestě. Říkám, že zpátky pojedeme motorovou rikšou a uvidíme z ní aleje kokosových palem a sady banánovníků. Mám od melounu ulepené i brýle.

Sernabatim, Goa
23.1.1998 KOKOSOVÁ PÁLENKA A KLOBÁSKY
Když se vyspíme, jdeme do Colvy, půjčujeme si kola. Vraky, jiná neměli. Cestou coconut fenny, kokosová pálenka, a klobásky. Skvělé.
Večer v baru mezi domorodci, opět fenny a klobásky.

25.1.1998 SOCHY NEZNIČILI
Po návratu a krátkém odpočinku jdeme pěšky k moři kokosovými háji a mezi rýžovými poli. Koupání. Západ slunce sledujeme z restaurace na pláži u bílého vína, které chutná spíše jako martini. V domorodé hospůdce se pak cpeme klobáskama, hovězím (nejspíš z buvola) a vypijeme k tomu spoustu zázvorového fenny. Přiopilí se v devět dokodrcáme domů.

26.1.1998 PES S OBOJKEM
Angličan upíjející se k smrti, takových už jsem v Goe viděl dost. Moc jednoduché a laciné je to tady. Díky fenny. Sledujeme ho, říká každému, že od zítřka už toho nechá. Ráno se přiopile potácí po zahradě, pak si dá placatku fenny a blaženě usne na místě, kde právě je. Když se vzbudí, dá si hned pivo, a pak znovu sáhne po placatce. Jsem tolerantní, řekl jsem mu jen, že už chlastám každý večer čtyřicet let, ale ještě ani jednou mi nenapadlo, že zítra přestanu.

27.1.1998 NA KOLE BLOUDÍM
Večer na kole v Benaulimu, kde si v místní hospodě mezi domorodci dáváme po dvou dvojitých fenny a já ještě sépie na česneku. Ve tmě se mi L. ztratí, trochu na kole bloudím, ale je to příjemné. Najedu asi o dva kiláky víc a přijedu z jiné strany. Na zahradě u Márii ještě pivo.

29.1.1998 DOCELA JI MÁM
Po večeři v nejbližší hospodě U Rosmana na fenny. Sedíme se starším opáleným Němcem, který už řadu let žije v Goe, zde v Colvě, vždy osm až deset měsíců v roce. Říká, že má malárii. Spousta fenny a sodovek, platím jen 51 rupií. Němec je z Hannoveru. Dneska ji docela mám.

Agonda, Goa
30.1.1998 POSLEDNÍ VEČEŘE
Na palmě v Máriině zahradě visí barvotiskový obrázek Poslední večeře. Pěšky přes Benaulim a dál po pláži na Mobor. Několik kilometrů prázdných pláží, koupeme se nazí. Rybářským kutrem od ústí řeky Sal asi dva kilometry do Betulu. Dvě coconut fenny v domorodé hospůdce u řeky. Betul je malebná rybářská vesnička, hned za ní začíná džungle. Po střechách domů poskakují opice. Když dlouho žádný bus nejede, odjíždíme stopem, bere nás asi deset kilometrů malý náklaďáček, pak dlouho vůbec nic nejede, jdeme několik kilometrů po náhorní rovině krásnou krajinou, všude kolem jsou džunglí porostlé hory. Pak stopneme mikrobus, zištný chlápek nás bere zbývajících patnáct či dvacet kilometrů za stovku do Agondy.
Malebná vesnička uprostřed kokosových palem, útulná a čistá, s obrovským kostelem. Odmítáme ubytování za stovku v soukromí, protože nemají sprchu, a bereme pokoj za 150 v jediném místním guest housu. Ještě loni stál jen stovku. A pivo už je zde rovněž za 35. Okres Canacona

Palolem, Goa
2.2.1998 VYDAŘENÁ KOMBINACE
Málokdy se nějaká kombinace tak vydaří jako kokosová pálenka a výtečně kořeněné vepřové klobásky-jednohubky ze Salcete. Večer hulíme trávu a pijeme pivo v jedné chýši na břehu, šplouchá nám k tomu moře. Teplo a bezvětří. Zpět 500 metrů po pláži, z palmových hájů svítí ohně a ozývají se bubny.

Příděly v Goe na únor: 6 kg rýže a 6 kg pšeničné mouky na dospělého, polovina na dítě. Dále 350 gr třtinového cukru na osobu a 1 kg palmového oleje na každou kartu, které se po celé Indii vydávají lidem z nejchudších rodin.

Kérala
6.2.1998 POTÍŽE S RYBÁŘI

Uppala. Mešita a záplava palem. Řeky. Hodně pěkná krajina. Jedeme v těsné blízkosti moře. Jsme v Kérale. Kasaragod. Mešita. Kotikulam. Mešita. Moře a rybářské čluny. Pole tabáku. A palmy, úplně všude.
Mangalúr. Při pádu z kokosové palmy se v jedné vesnici u Mangalúru zabil padesátiletý muž.

9.2.1998 LIBÝ VZHLED JÍDEL
Primitivní továrnička na provazy z kokosových vláken. Kokosy (kopra) se nejprve dlouho máčí ve vodě. Nasedáme do dlouhého člunu s dvěma veslaři. Plujeme po asi třicet metrů širokém kanále.
Ve vsi, kde opět dělají z kokosového lýčí provazy. Pijeme kokosové ořechy, pro které nám jakýsi chlápek vyleze na palmu. A pak plujeme dlouho metr a půl širokým kanálem. Skláníme hlavy pod mostky. Čistá voda plná rybek, krabů a mušlí. Tapioky. Kořenovníky. Pod jednou palmou na břehu kanálu mastí skupinka polonahých chlápků karty.
Opět na širokém kanálu. Kopra je bílá část kokosového ořechu. Pražící slunce. Rodinka pod palmou, chlápek sedí opřený o kmen a chová malé dítě, hezká žena stojí u nich.
Rámy oken a dveří dělají z kokosového dřeva. Brazilské dřevo, dělají se z něho čluny. Uvnitř
se natírají kokosovým a rybím olejem, aby nepropouštěl vodu.
Nakonec v narvané venkovské hospůdce s hliněnou podlahou, kde nalévají toddy, "kokosové pivo", říkají mi chlápci.

10.2.1998 OBRAZY SVĚTCU
Moskyti si zase v noci na nás pěkně smlsli. Nabídka, o které jsme uvažovali: HARITTA farm, projekt ekoturistiky. Vždy jen pro pár hostů. Průzkum farmy, plodin, procházky, koupání v řece, kolo, lezení po kopcích. Ubytování se západními WC. Buď prostorný pokoj se společnou verandou plus 3x denně jídlo (450 denně) nebo chýše s vlastní verandou a dvorkem, rovněž 3x denně jídlo (600 rupií na osobu za den). Nepochybně poctivé domácí jídlo, s vlastním kořením, vegetariánské. Farma o 2.5 hektarech vznikla v roce 1962. Od roku 1990 nepoužívají pesticidy. Nyní pěstují: kokosové palmy, ananasy, banány, různé druhy jamů, tapioku, pepř, zázvor, muškátový oříšek, kurkumu. A další tropické ovoce a léčivé byliny. Od roku 1993 nepoužívají ani chemická hnojiva. V budoucnu chtějí mít vlastní zdroje energie. Od roku 1994 je farma otevřena omezenému počtu hostů. Nalézá se 55 km jihovýchodně od Kóčinu.
Bereme si taxi do dvou syrských kostelů ze 16. století na okraji města, Cheriapally a Valiyapally. Kottyam je centrum syrských křesťanů. Jsou to nejstarší syrské kostely, které se v Kérale zachovaly. Oba staré kostely jsou v krásné zelené krajině mezi palmami.

13.2.1998 ZPĚV MUEZZINA
Oběd na autobusovém nádraží a tříkolkou do přístavu. Loď do Aleppey se právě chystá odrazit. Cesta kanálama, tři a půl hodiny dlouhá, za směšných 6.40 rupie. Primitivní dřevěné zvedací mosty zatížené na jednom konci kameny. Plujeme mezi rýžovými poli, břehy kanálů jsou porostlé palmami a banánovníky a mezi nimi jsou ukryté malé domky.
Do hlavního kanálu ústí úzké soukromé kanály. Ženy perou prádlo, muži rybaří. Zakotvené lodě se zvednutými příděmi a s dlouhými bidly, jimiž se lodě odstrkují. Jednotlivá prkna lodí jsou impregnovaná rybím a kokosovým olejem… Člun plný kokosových ořechů. Na další stanici přistupuje opět půltucet lidí, někteří nesou pytle kokosových ořechů, jiní palivové dříví.

16.2.1998 DOBRÁ MASKA

Trivandrum, město se spoustou zeleně, skryté v palmách.

Srílanka

26.2.1998 TYRKYSOVÉ MOŘE
Tangalle. Tyrkysové a divoké moře je jen padesát metrů od penzionu, úzká pláž s jemným žlutým pískem. Pláž je po celé délce lemovaná souvislou řadou kokosových palem, šířka pláže je jen asi třicet metrů… Je zde slušný vítr. Zajímavé je, že palmy se naklánějí k moři, proti větru, nikoliv ve směru, jak by mohl člověk očekávat.

Tamilnádu
28.2.1998 ÚPAL ZE SLUNCE
Pak přijdou dva kluci a přinesou nám tři kokosové ořechy, mám jim prý za ně dát kolik chceme. Jsou spokojeni s dvackou.

8.3.1998 PLÁŽOVÝ OBCHODNÍK
Svatyně Attukal Bhagavathy, dva kilometry od slavné svatyně Padmanabhaswamy, je proslulá díky slavnosti "Pongala", kdy sem přicházejí ženy nabídnout Devi "naivedyam". Slavnost se koná v únoru a trvá devět dní. Pongala připadá na poslední den za úplňku. Slavnost vznikla někdy mezi 2. a 7. stoletím po Kristu. I dnes se obětiny nabízejí v keramických nádobách. Oheň se udržuje jen suchými palmovými listy. Kněží na něj stříkají svěcenou vodu. Hliněný hrnec symbolizuje vesmír, rýže ego člověka. Jagárový cukr je symbolem nekonečného blaha, poskytovaného božstvem, a kokosový ořech lidského těla, skládajícího se se z pěti prvků. Takže vaření rýže s jagárovým cukrem a nastrouhaným kokosem se pokládá za zničení lidského ega v božském ohni. To, co se z ohně vynoří, je "payasam", částečka božskosti, esence života. Další obětinu dávají dívky do jedenácti let - nesou na mísách květiny, kokos, rýži. Bohyně je ochrání od všeho zlého.

V roce 1995-6 bylo v Indii sklizeno 13.968 milionů kokosových ořechů, v roce 1996-7 jen 12.129 milionů. Z toho v Tamilnádu v roce 1996-7 3.258 milionů, 5.155 milionů v Kérale. Kérala tak má 42% indické produkce. V Kérale se pěstují kokosové ořechy na 914.000 hektarech, v Tamilnádu na 323.000.

Pondicherry
17.3.1998 NAPÍNÁM MOSKYTIÉRU
V Pondicherách bylo v noci 27 stupňů. Pěšky asi čtyři kilometry přes celé město. Pijeme kokosovou vodu. Stánek má zajímavý sortiment: kokosové ořechy a antikvární knihy. Nápis, citát z Vivekanandy: Jen ti žijí, kteří žijí pro druhé.

19.3.1998 ŠPINAVÁ ŠPELUŇKA
Rýže a cukrová třtina, banánovníky, kokosové a arekové palmy. Hliněné chýše pokryté listím. Kumbakonam. Sedíme na schůdkách u otevřených dveří. Tirunagesvaram. Aby se mi opravdu někde líbilo, musí tam být hodně kokosových palem.

20.3.1998 JEDENÁCT ENKLÁV

Když pak jedeme přiopilí a zhulení šest kilometrů domů na kolech, trefíme se zrovna do dopravní špičky. Projíždíme periferiemi i hlavními třídami a uleví se nám teprve když vjedeme do palmového tunelu, který ostře dělí poslední shluk stánků od lesa palem. Malebné zákoutí, i když je na hlavní silnici do Mádrasu.
Na moři snad dvě stovky rybářských člunů a primitivních lodiček. Skáčí ryby. Rybářské kutry táhnou zpět po dvou až třech loďkách z palmových kmenů. Kutrů je nejméně patnáct.

23.3.1998 VYBÍRÁNÍ VŠÍ
Jdeme šest kilometrů pěšky po pláži přes tři rybářské vesnice a po předměstí Pondicher. Za poslední čtyři roky se hodně změnilo. Rybáři už nemají jen čluny svázané z palmových kmenů, ale i plastikové lodě.

Mahabalipuram, Tamilnádu
25.3.1998 PŘÍŠERNÉ VEDRO
Dostáváme kokosové ořechy od katolíka Antonína.
Při večeři opět výpadek proudu. Zase si nestydatě pochutnávám. Pořád jsem měl ale pocit, že mně v téhle hospodě něco podstatného chybí. Dnes jsem na to kápnul: palmy! Zeptal jsem se. Vykáceli je, aby mohli udělat předzahrádku pro hosty.

Západní Bengálsko
15.6.1998 MÁME INDIE PLNÉ ZUBY
V devět konečně vyjíždíme, seženeme dvě volná místa, dokonce u okna, ve vagonu bez rezervace, a budeme muset vyjednávat s průvodčím. Jedeme úzkým koridorem mezi Bhútánem a Bangladeší do Ásamu, kde jsou právě obrovské záplavy a kde militanté vyhazují do povětří železniční mosty. Ve vlaku jede spousta vojáků v maskáčích a se samopaly.
Teď už jsou stále častější chvíle, kdy máme oba Indie doopravdy plné zuby. Bujná vegetace, rovina a spousta vody. Rýžová pole a dobytek v primitivním zápřahu. Belakoba. Kokosové palmy a banánovníky. Tropické dusno. Nalbari. Skupinka mužů sedí pod palmami a hraje karty. Západ slunce, červánky se odrážejí na zatopené ploše a slunce právě zmizelo za himalájskými štíty. Idylka. Lidé postávají a posedávají před chýšemi z rohoží a klábosí, jiní ženou dobytek z pastvy domů. Rangiya.
Ásám
24.6.1998 ZÚSTAŇTE TADY U NÁS
Badarpur. Všude louže a bláto, hory plodů východoindického chlebovníku. Banánovníky, rýžová pole, kokosové a arekové palmy. Bambus. Karimganj. Vojáci se samopaly. Hromady ananasů. Obchod se sochami bohyně Kálí. Chlap veze na káře košíky s velkými říčními rybami v ledové tříšti. Všude po kotníky bahna. Slunce začíná pražit. Muslimské jídelny, jsme na hranicích s Bangladeší.
Západní Bengálsko
27.6.1998 KUCHAŘ VE ŠPATNÉ STRANĚ
Digha.V našem hotelu Droupadi si dáváme k obědu bengálské národní jídlo, prawn malai curry, krevety v kořeněné omáčce z kokosového mléka.

Kalkata
30.6.1998 PODALI JSME PRST
Kalkata je město, kde už pár lidí umí přijít na pár pivek do hospůdky, aby poklábosili s přáteli a nikoliv kvůli opití. Dnes poprvé tráva z Meghalaji. Píše dobře. V Kalkatě je moc dobře, tohle je hodně vlídné město. Než se odebereme do pivního baru Rambo, zajdeme do útulné lidové dháby pro místní s typickými bengálskými pokrmy. Za pětadvacet rupií si dávám lahodné neoloupané malé krevety v kokosové omáčce. Vzpomněl jsem si na zážitek ze Srílanky, kde jsem je schroupal i se skořápkou. Byly lahodné. Ty skořápky. Tehdy jsem si umínil, že si už nikdy nebudu krevety loupat.

Laos
10.3.2000
Jedeme do Luang Prabangu. Kokosové palmy, hromada melounů a o kus dále hromada zelí. Buvoli, černí i světlí. Bambus. Muži se stařičkými loveckými puškami. Liduprázdná krajina, stále kopce. Ženy s hadrovými taškami, dlouhý popruh přes čelo. Phou
Luang Prabang je příjemné, pohodové město. Přepychové ubytování mezi palmami za 3 dolary, pokoj s koupelnou a horkou vodou. Majitelé otevřeli guest house teprve před měsícem, stavba ještě září novotou.
11.3. 2000
Ráno si dávám kávu na zahradě mezi palmami. Krásná vila, vykládaná vzácným dřevem. Rozdíl mezi venkovem a Luang Prabangem je nebetyčný. Ještě jsme nebyli v historickém centru, ale královská vznešenost a důstojnost je patrná již na předměstí.
14.3.
Neděle. Vstáváme v půl sedmé. Pěkná kosa. Při východu slunce vyplouváme. Sedíme s Japoncem na střeše a třeseme se z chladu. Opium moc nefungovalo. Stavíme u pěkné vísky skryté v palmách. Písečný břeh. Z rybářské loďky právě vykládají úlovek, několik asi tříkilových ryb, ještě živých. Dostáváme banány.

Patbeng, všichni vystupují. Jediná nová budova, takřka luxusní guest house, pokoj s koupelnou za 10.000, terasa, restaurace, prádelna, báječný výhled na řeku. Hned za přístavem je malá zátoka, v ní asi 20 menších lodí, též fast boaty, plovoucí vor, na něm kiosky a jídelnička. Elektřina z agregátů jen večer mezi 10 a 22 hodinou. Městečko rozházené po džunglí, kokosovými palmami a banánovníky porostlém kopci, nic malebnějšího si snad ani nelze představit. Pražící slunce, kokrhání kohoutů, šplouchání vody, křik dětí. Vše jen dřevo, bambus, proutí.

15.3
Jdu shánět kokosové ořechy, nikde je nemají, jdu za chlápkem, který má u chýše pár kokosových palem. Vyleze na jednu bosýma nohama, utrhne dva ořechy a zručně s nimi sleze dolů.
17.3.
Vesničky jsou stále malebnější, ukryté v palmách, bambusu, banánovnících. Ze tří stran džungle, ze čtvrté řeka. Na přídi za čelním sklem, jediným na lodi, ale jinak od pasažérů neoddělen, sedí u volantu třetí lodník. Na každé lodi je pícka a lodníci si na dřevěném uhlí ohřívají rýži a vaří čaj nebo kávu. Chýše postavené na prkenném podiu na dvou spojených lodích slouží často jako přístavní molo, občerstvení a benzinová pumpa.Údolí se postupně rozšiřuje, přibývá chýší a kokosových palem. Zde rybaří i ženy.

Thajsko
19.3.
V sedm už sedíme v jiném autobusu na jiném nádraží, jede se na jih k moři, do Chumptonu. Oběd v ceně lístku, tentokrát výtečný. Ryba s kokosovou omáčkou, vepřové se sójovými výhonky, kalmáry v ostré omáčce, polévka se zeleninou, vepřovým a kuřetem, vše pálí přímo zběsile. Venku sytá zeleň a záplava palem, převážně kokosových. Zde je Thajsko mezi mořem a Barmou široké snad jen 15 km.
21.3.
Za svítání se na palubě probouzím, ostrov Ko Tao - Želví ostrov, je snad jen 3 km před námi, překvapivě velký a kopcovitý, bujně zarostlý zelení, na pobřeží palmami. Dlouhá žlutá písečná pláž a skaliska.
Nepříliš vzdálený Ko Samui měří 247 km2 a je třetím největším ostrovem v Thajsku. Zároveň je největší z 80 ostrovů, skalisek a korálových útesů souostroví. Sklízí se na něm 2 miliony kokosů ročně. Kokosová palma žije asi 60 let a sklízí se z ní v průměru 75 ořechů ročně. Ořechy většinou trhají vycvičené opice, na ostrově jsou pro ně dvě školy. Za odměnu dostávají banány a burské oříšky. Ostrov má 35.000 obyvatel. Buddhisté plus malá komunita muslimů.
23.3.
Pozorujeme opici jak zručně češe kokosy.
27.3.
Zpět přes džungli před západem slunce, kokos u stařeny žijící v chýši na samotě. A celý den pražící slunce.
30.3.
Neuvěřitelné teplo a občas se zvedne lehký poryv větru a zacloumá listy kokosových palem. Oranžová postupně přechází v krvavě rudou.
Sernabatim, Goa
17.1. 2002
V palmových hájích se za tři roky postavily další domy, jeden vyrůstá v bezprostřední blízkosti MA MICKEY GUEST HOUSE. Jen v okolí otevřeli místní čtyři nové hospody.
Největší dojem na nás udělal místní výrobce fenny, humorný stařík, který denně vylézá nesčíslněkrát na palmy pro toddy, palmové víno, a pálí z něj coconut fenny. Nabídl se, že nám vše ukáže.
Později odpoledne chodíme k moři, nejraději do Benaulimu a pak vymetáme neturistické hospody, roztroušené v palmových hájích.
21.1.
Báječný večer. Vypijeme dohromady celý litr fenny se zázvorovou příchutí a několik sodovek, sníme mísu placek papad a pak talíř smažených krevet s chlebem, dostáváme dvě decky zajímavého kokosového likéru giri na ochutnání zdarma. Platíme neuvěřitelných 92 rupií - asi 70 Kč!
22.1.
Ráno mi Mária přinese k počítači vajíčka a konev čaje a ptá se, zda jsem happy. Odpovídám kladně a dodávám, že když už jsem k ní přijel popáté, tak to o něčem svědčí. Usměje se a řekne, že ona je happy, když já jsem happy, a odkvačí.
Je neuvěřitelné, že po takovém množství alkoholu necítíme sebemenší kocovinu a po osmihodinovém spánku se cítím stejně svěží, jako kdybych vůbec nic nepil. Kokosová pálenka je skvělá.
Hampi
13.2.
Ráno kulatou loďkou na druhou stranu a pěšky několik kilometrů krásnou venkovskou krajinou se sytou zelení banánovníkových hájů, rýžových políček, cukrové třtiny a kokosových palem až pod 1100 metrů vysoký kopec se svatyňkou Hanumana. 630 schodů nahoru mezi tlupami opic.
Sernabatim, Goa
15.2.
Deset hodin ve vlaku. Nádherné Západní Gháty, zvláště na goánské straně. Vodopády Dudhageon. Večer se v Colvě mezi místními slušně zmrskáme fenny.
17.2.
Večer se opět slušně zlískáme coconut fenny, tentokrát u Anthonyho, s místním výrobcem fenny a palmolezcem. A ještě to učíme pít nějakého nevinného Japonce.
18.2.
Coconut fenny je všelék. Dnes jsem si jí například namazal nohy proti moskytům a funguje to bezvadně!
Palolem, Goa
26.2.
Asketická chýše z bambusu, kokosových rohoží a palmových větví, ale vybavená elektřinou, mezi kokosovými palmami na písku za pouhých 70 Kč denně. Společné, ale čisté WC a sprchy, dvě postele, dva stolky, dvě židle a ventilátor. Pár desítek metrů k nádhernému moři. A v bezprostřední blízkosti spousta restaurací, kiosků, směnáren a internetových kaváren.
2.3.
Vstávám po sedmé, spirála proti moskytům ještě hoří. Otevřu dveře a pohled na palmy, písek, slaměné chýše a planoucí slunce mne uklidní, stejně jako mne v noci uklidňuje hluk moře.
10.3.
Ve dvou krajních hospodách se chodí v písku mezi palmami, tady po dlaždičkách. Ale dvě velký palmy tady mají na zahrádce, kde je kulečník, taky.
Pepper Valley, Goa
31.3.
V blízkosti se modrají mezi svěží zelení palmových listů 1.300 metrů vysoké kopce, porostlé džunglí a plné říček a vodopádů.
Rice with curd
Typické jihoindické jídlo Tamilnádu a Kéraly - v tamilštině se jmenuje pongal.
Nasekaná cibulka, červená chilli paprička, karí lístky, černá hořčičná semínka, trocha mletého zázvoru a kousek rajčete. Kokosový nebo jiný rostlinný olej na smažení. Nejprve se smaží semínka, dokud nezačnou praskat a vonět, pak se přidají karí lístky, rajče naposled. Směs se smíchá s uvařenou rýží, solí a studeným jogurtem. Studený pokrm na období veder.
Goa: 24.000 hektarů kokosových plantáží, sklízí se přes 100 milionů ořechů ročně.
1.4.
Stará dáma mi dnes poslala oběd: rýži, v jedné misce zeleninové karí s vejci, v druhé krevety v kokosové omáčce a v třetí jakýsi ovocný ocet červené barvy s nasekanou zelenou chilli papričkou. Lahůdka.
Agonda, Goa
9.2.2006
Nejprve tedy avokáda s krevetami a majonézou, pak plněné kraby ve vlastní skořápce (rozemleté krabí maso se zeleninou, majonézou a limetkovou šťávou), nakonec crab sukcha, vynikající haše z krabího masa, zeleniny a suchého strouhaného kokosu, k tomu placka. Pak přejdeme na rum.
11.2.
Pro nás má Francis opět překvapení: papaja curry, lahodný pokrm z nedozrálých papájí s kokosovou omáčkou, a pak hrnec velkých mušlí, kterým říká ústřice, s neméně lahodnou omáčkou.

XACUTI MASALA
(tradiční goánský pokrm)
Pokrájené červené chilli papričky, drcené hřebíčky, drcená celá skořice, pepř, anýz, římský kmín, kardamom, kurkuma
Všechno toto koření pražíme na sucho v pánvi, dokud nezačnou semínka praskat a nadskakovat.
Samostatně opražíme nasucho nastrouhaný čerstvý kokos, přidáme jemně nasekaný česnek a jemně nasekaný kus zázvorového kořene a ještě chvíli pražíme.
Samostatně osmažíme na ghí (ale můžeme i na oleji nebo másle) nasekanou cibuli, přidáme lístky karí, přimícháme opražené koření, kokos, česnek a zázvor. Přidáme nasekaná zralá rajčata, podusíme a přidáme buď maso (kuřecí, hovězí nebo jiné) nebo vyloupané garnáty (případně vykostěné kusy rybího masa). Dusíme dalších 5 minut a v případě potřeby podléváme mírně vodou. Podle chuti osolíme.

FISH RECHEADO
(tradiční goánský pokrm ovlivněný portugalskou kuchyní)
červené čilli, hřebíček, skořice, pepř, kurkuma, římský kmín, ocet (z toddy neboli palmového vína), palmové nebo třtinové jaggery (nerafinovaný cukr), česnek a zázvor
Z uvedených ingrediencí umixujeme pastu, nepřidáváme žádnou vodu.
Podélně rozpůlíme makrelu, obě poloviny potřeme na řezu touto pastou a osmažíme na oleji, ghí nebo másle.
Takto se připravují i jiné druhy ryb. Cukr a ocet se přidávají kvůli výrazné sladkokyselé chuti.
16.2.
V půl osmé odjíždíme busem po staré silnici do Margaa na Cabo da Rama a dále přes Betul. Jako vždy je to obrovská krása. Stoupáme do kopců a sjíždíme do údolí, projíždíme kolem hinduistické svatyně mezi palmami, a kam až oko dohlédne jen kopce porostlé džunglí.
22.2.
Dostáváme zdarma kávovou coconut fenny (později nám jí nosí ohřátou jako saké), jakousi zvláštní rybu bez kostí obalenou ve vajíčkové směsi s cizrnou, o které Francis prohlašuje, že je oblíbeným zákuskem k pití v Bombaji, a ještě dvěma způsoby naložené nezralé mango, neboli mangové čatní. Dávám si crab sukha s čapátí a pak dostáváme domácí bebincu, kterou dělal kdosi z rozvětvené Francisovy rodiny, až příliš velký kus na to, jak je moučník sytý, a navíc prý máme ještě tak asi na třikrát u Francise v ledničce.

Bebinca
Vrstvený moučník, doba přípravy: 30 minut, doba uležení před konzumací: 11 ½ hodiny
200 g nastrouhaného kokosu (druh nariyal), 400 g krystalového cukru, 10 lehce rozšlehaných žloutků, ½ lžičky muškátového oříšku (nebo zeleného kardamomu), 100 g bílé mouky (maida), ½ lžičky soli, 125 g ghí (přepuštěného másla)
1. Předehřejte troubu na 180°C.
2. Udělejte si 1 šálek hustého kokosového mléka tak, že rozemelete kokos s 1 šálkem teplé vody. Udělejte si rovněž 1 šálek řídkého kokosového mléka.
3. Rozpusťte cukr v hrnci na mírním plameni v šálku řídkého kokosového mléka. Nechte stranou vychladnout. Postupně do směsi vmíchejte žloutky. Pak postupně vmíchejte zbývající ingredience, s výjimkou ghí. Vymíchejte hladké těstíčko.
4. Nalijte 3 lžíce ghí do hluboké kulaté zapékací nádoby o průměru 20 cm. Na ghí nalijte 1 šálek těstíčka a pečte ho 10 minut, dokud se nesrazí a není na povrchu dozlatova. Na upečenou vrstvu nalijte 1 lžíci ghí a na něj ¾ šálku těstíčka. Upečte i tuto vrstvu dozlatova. Pokračujte tímto způsobem, dokud nespotřebujete všechno těsto. Měli byste udělat 7 vrstev. Jakmile bebinca vychladne, vyklopte ji z formy. Před krájením ji nechte nejméně 12 hodin stát.
(od paní Rity D´Souzové, Goan Kitchen, Roli & Jansen BV 2002, Dillí)

23.2.
V půl jedné odcházíme za Francisem a s ním autem do jeho domu u řeky dále od moře. Ukazuje nám různé ovocné stromy včetně custard apple, jackfruit, breadfruit a mangovníků. Má nejvyšší kokosové palmy jak jsem viděl a tvrdí o nich, že jim může být dvě stě let. V kleci má papouška, zeleného alexandra, v Goe prý žijí. Pivo, coconut fenny a jakési ostré drobné zobání k pití.

28.2.
Pozorujeme palmaře. Před výstupem na palmu se pokřižuje, a pak šplhá bosý nahoru, přičemž používá v podstatě jen jednu ruku, v druhé má mačetu a nádobu.

Hampi, Karnataka
4.3.
Indický venkov na plné pecky a do toho první památky Hampi, řada z nich již zrestaurovaných, prodavači kokosů, šťávy z cukrové třtiny, betelu, široké kanály s čistou vodou z řeky, plné koupajících se děti a žen peroucích prádlo.

6.3.
Po sprše si ubalíme jointa a vydáváme se po proudu řeky k funkční svatyni, která je oblíbená u indických poutníků. Za ní je čajovna, kam bílí nepřijdou a odkud je tak krásný výhled na balvany, řeku, plující korákly, svatyně v ruinách a jakousi oázu palem dále ve skalách, až se člověku z té krásy tají dech. Toto posvátné místo přímo vybízí ke konání dobrých skutků. Hampi je oázou v poušti.

Sledujeme u čaje jak asi dvanáctiletá dívka roztírá ve velkém kamenném hmoždíři kamennou paličkou jakousi kaši, zatímco její máma přebírá a čistí zeleninu a bylinky, Dělají to již nejméně tři čtvrtě hodiny. Před nimi leží rozpůlený kokos s bělostnou dužinou. Bude to zajisté lahodný pokrm, připravený s péčí a láskou.
Dívka ještě nepřestala, směs je našlehaná do pěny. Řeč s majitelem. Dívka zpracovává rýžovou mouku, jen s vodou, na ráno se budou připravovat idli, rýžové knedlíky, nejběžnější snídaně po celé Indii, ke které se dávají dvě omáčky – bílá kokosová a ostrá zeleninová. . Nejprve se z pěnové hmoty zformují kulaté, nízké knedlíky a pak se vaří ve vodě ve speciálním děrovaném hrnci.
Děvče po sobě vymylo hmoždíř a pak si jde dělat domácí úkoly. Žena si vzala dřevěnou paličku a začala drtit směs koření, pak přidala pokrájenou nafialovělou cibulku, a asi po pěti minutách drcení směs bylinek a vše zpracovává ještě když odcházíme. Petr povídá, že se poprvé dozvídá něco o jídle a že by to byla dobrá reklama na slow food.

11.3.
Jointa si dáváme ve skalním tunelu, kde sedávají svatí muži a žebráci, před v kameni vytesaném Šivou, místě navýsost vhodném. U funkční svatyně si dáváme kokos a vypijeme vodu a sníme měkkou dužinu. Místní klouček přežraný kokosem, s úšklebkem odmítá kus, který mu nabízím.

Toddy-tapping, sběr kokosové šťávy z korun palem v Goe pomalu vymírá, mladí muži už to nechtějí dělat. Ze získané zkvašené šťávy se pálí coconut fenny (feni) nebo se z ní dělá ocet či palmový cukr (jaggery). Podle „All Goa Toddy Tappers Association (AGTTA) se tímto povoláním živí v Goe téměř 150.000 mužů. Tito muži mají v průměru okolo dvaceti palem a na každou lezou do výše 7-10 metrů třikrát denně sedm dní v týdnu, vesměs bosí. Toddy-tapper musí nejprve vybrat trs neotevřených květů, tzv. spaddix a jemně ho natlouci holí, aby rozbil buňky a vytékala z něho šťáva do připravené nádoby. Z dobré palmy je 12 litrů toddy měsíčně, z kterých se vypálí 4 litry coconut feni.

27.4.
Od palmaře kupujeme litr toddy, palmového vína, které chutná jako burčák.

Agonda, Goa
7.2.2007
Ženy šly odlupovat od kamenů v moři šneky (snails) na polévku. Džungle je sytě zelená, byl prý dobrý monzun. Nachytáme jen na šňůru v ruce asi dva tucty drobných ryb, některé hýří všemi barvami. Než s tím skončíme, je víc než půl láhve rumu pryč.
Pak sleduji ženy z Francisovy rodiny jak jsou zručné: v kuchání ryb, rozdělávání ohně, obsluhování mužů. Vaří se rybí karí z nachytaných ryb. Vytáhnou i nasušené ryby, které se ke karí přikusují, ale nejdříve se natlučou kamenem na kameni. Červené rybí karí se podává s rýží, limetkami a jakousi chutnou, světlou kokosovou pastou, která se zde prý tradičně podává vždy k rybám.

8.2.
Piva a rumy, Šárka s Pavlem ochutnávají též coconut fenny. Větší část večera s námi sedí Francis, který má dnes pramálo hostů a tvrdí, že se mu líbí poslouchat naši češtinu. Odcházíme jako poslední.

Z knihy Marii Aurory Couto „Goa – A Daughter´s Story“:
Dalším rysem goánských vesnic, který nikdy nepřestane udivovat návštěvníky, je to, že každý dům, ať je sebevíc skromný, má vlastní malou ovocnou zahradu, koutek pestrých barev: se zářivě oranžovými a žlutými keři abolim, všudypřítomnými, slunce milujícími buganviliemi, několika kokosovými palmami, mangovníky, jackfruity a kešú, ovocem a zeleninou jako je guáva, wood apple, papája, banány, čili, okra, cibule a rajčata, a popínavé rostliny jako jsou dýně a jiné odrůdy tykví, které se šplhají po stěnách až ke střeše…Půda byla vždy nejpřednější prioritou…

10.2.
Pak došlo k nejhoršímu a Francis přinesl ke stolu skvělou kokosovou pálenku, coconut feni, lepší jsem nepil, místní výroba, kupuje ji za 75 rupií litr. Je nepochybně lepší než Old Monk, a to už je co říci.

Dne 26.1 tohoto roku byl stažen regionální plán goánské vlády do roku 2011, a to se zpětnou účinností. Důvodem byly masové protesty Goánců, katolíků, hinduistů i muslimů, které bez účasti politiků organizoval muž s příznačným názvem dr. Rebello. Vláda byla nucena ustoupit na celé čáře. Plán by znamenal rozprodej celé Goy k různým nečistým účelům, jejichž pojítkem je beton – k výstavbě pětihvězdičkových hotelů, kasin, golfových hřišť, přistávacích ploch pro vrtulníky, luxusních vil a bytů pro další milion lidí odjinud, a to vše s doprovodným kácením lesů a kokosových palem, navíc bez patřičné infrastruktury. Navíc se v goánských horách měly otvírat nové doly – aniž by se myslelo na síť silnic, spalovny odpadků, čističky, posílení dodávek elektrického proudu a pitné vody. Díky vám, dr. Rebello! Ještě bude možné pár let v Goe pobývat.

11.2.
Nakonec sedím s Francisem a Anetou, a mé předsevzetí vzalo za své. Francis je rozpitý, leje do sebe coconut feni s tonikem, dolévá mi rum s prosbou, abych mu dělal společníka, a moc si rozumíme. Za pár dní bude karneval a pak mu nastane čtyřicetidenní půst. Říkám, že nic neslibuji, ale nevylučuji, že ho podpořím.

20.2.
Na mé zahradě probíhá sklizeň kokosů, Francisův bratr si na to najal lidi z místních kmenů. Když přijdou na návštěvu všichni tři Z., dostáváme každý po jednom mladém kokosu, šťáva je lahodná a pak nám chlápek kokosy ještě mačetou rozsekne, abychom mohli lžičkou vybrat dužinu v rosolovitém stavu.

21.2.
Právě když jsem na internetu a chystám se přečíst si obdrženou poštu, vypadne v celé Agondě proud. Celý večer sedíme v Canisha Tiger u svíček, Zirklovi, Honza W. s Petrou K., a je to jednou hodně jiné. Francis hlásí čerstvé hovězí a tak si dávám po polévce s plody moře měkký a šťavnatý biftek. Nakonec bebinca a zdarma ještě jeden druh goánského moučníku. Piva, rumy, kokosové pálenky, jointy, sedíme dlouho a personál zůstává jen kvůli nám, aniž by dával najevo netrpělivost. Měsíc je v úzkém srpku a tak se vracím domů temnou nocí a užívám si hvězd, v osvětlené Agondě je takto nelze vidět.

23.2.
V. zde nebyla jedenáct let, ale zklamaná není, Colva se prý zase tolik nezměnila, vodní buvoli zde stále mají svoje bahnité tůňky a také prasátka si mezi palmami mají kde hrát, zatímco změny v Palolemu jí šokovaly.

1.3.
Stmívá se a užívám si krásy této části vesnice. Když docházíme k Niki baru, vypadne asi na hodinu elektřina. Sedíme pak u svíčky na zahradě u výtečné kokosové pálenky, celkem každý tři velké zhruba po jednom deci, spousta sodovek, společně si dáváme fish curry, jídlo, které je základem goánské stravy: rýže, sardinky, zelenina.
Majitel, který se jmenuje Santoš, mě okamžitě poznal. Jen pár místních. Honza si ještě bere láhev coconut feni domů a za všechno platíme neskutečných 120 korun.

5.3.
Turisté všude chodí s plastikovými láhvemi vody, někdy i pětilitrovými, se směšnou pavědeckou záminkou, že je třeba dodržovat pitný režim, ač je zde jedna hospoda vedle druhé (večer se o tom bavím s H. W., který správně namítá, že jsou i lidé, kteří nenosí v plastikových láhvích vodu, ale kokosovou pálenku, jako třeba on).

8.3.
All Goa Toddy Tappers Association, sdružující muže, kteří lezou po palmách pro toddy, aby ho přepálili na coconut feni, rozdělili 42,800 rupií práce trvale nebo dočasně neschopným kolegům.

Netravali, Goa
10.3.
Kolem kokosových palem dávají shnít spadlé listy jako hnojivo, Čin mi potvrzuje, co jsem četl, že za Portugalců dávali k palmám jako hnojivo nachytané sardinky a jiné malé ryby.

23.3.
Ve dvanáct jdu do čajovny na smažená vajíčka, čaj a sodu, pak se stavuji v chýši za H. a P., kde dostávám dva panáky zázvorové coconut feni.

25.3.
Jdu se Švédkou A. za H. W., kde neuniknu dvěma panákům coconut fenny. Vlezu do moře, dnes hodně divokého, a pak strávím chvíli s A. na pláži, kde nás pozoruje H. dalekohledem a pořizuje kompromitující fotky.

V taluce (okrese) Canacona leží v posledních dvou letech ladem 200.000 hektarů půdy. Rolníci ji neobdělávají a nemají ani v úmyslu vrátit se k zemědělství. Důvody: nedostatečné zavodňování, vysoká cena pracovních sil a pasení dobytka, protože chybí ploty. Úřady v ničem nepomohou. Rolníci rovněž musejí čistit pole od naplavených odpadků, hlavně plastů. Vládní traktor, který si pronajímají, je k dispozici je zřídka a po většinu času je rozbitý. Vláda radí, aby se rolníci přeorientovali na kokosové palmy.

27.3.
Dělám pak asi do půl třetí, chvíli sleduji ze zahrady ledňáčka, lovícího v říčce rybky, a pak jdu za H. a P.. V jejich chýši na kůlech si dám skleničku coconut fenny, ubalím jointa, dívám se na moře, pak do něho na dvacet minut vlezu, a nakonec se vydávám po pláži k jejímu jižnímu konci.

1.4.
Dávám si báječné pork vindaloo, tradiční goánský pokrm. Ostře okořeněné vepřové marinované v palmovém octu, po kterém kocovina trochu ustoupí.

7.4.
Po návratu poprvé počítám kokosové palmy na zahradě. Je jich čtrnáct.

Z Gomesovy knihy o goánské stravě:
Goánec normálně jí dobře a častokrát až příliš, zvláště ve svátečních dnech, při narozeninách, křtech, prvních svatých přijímáních, svatbách a v některých případech i pohřbech. Hinduistické a křesťanské pokrmy mají mnohé společné rysy a často se jedná o jejich směs. Po roce 1961 přibyly i některé celoindické pokrmy. Vždy se podává aperitiv, ať již limetová šťáva se sodou, pivo, sladké víno, whisky či goánská feni z kokosu nebo kešú, či slabší urraka z kešú.
Goánské jídlo není úplné bez rýže. Vařená rýže se jí s karí, jehož ingrediencemi jsou červené chillipapričky, kokos, římský kmín (pískavice) a kokosové mléko. Karí může být ochuceno rybou, čímž se z něho stává rybí karí nebo kuřecím masem (kuřecí karí) nebo se podává jako prosté kokosové karí. Z rýže se také připravuje kynutý a v páře vařený chléb zvaný sanon (plurál sannam) a kulaté pečivo známé v konkánštině jako oddo. Z rýže se rovněž dělají moučníky, do kterých se dává i jaggery (palmový cukr), třtinový cukr a strouhaný kokos. Základním goánským jídlem je xit-koddi (rýže s karí), jehož součástí je ryba.
Ryby a plody moře se jedí v každé goánské domácnosti každodenně, nezávisle na kastě nebo víře. Mohou to být garnáti, ústřice, krabi či sladkovodní ryby, z moře jsou to sardinky, makrely, mušle, ale i langusty a další. Nejoblíbenější rybou je pomfret (druh platýze). Ryby by Goáncům chyběly.
Zatímco goánští hinduisté se všeobecně vyhýbají hovězímu a vepřovému masu, goánský katolík takové zábrany nemá a nevyhýbá se kromě výše zmíněných druhů masa ani kuřecímu, jehněčímu, srnčímu, jí i holuby a kančí. Masitý pokrm, který je společný jak katolíkům, tak hinduistům se jmenuje xakuti/šakuti a mají ho v oblibě i místní muslimové. Je to ostře kořeněná, ale chutná omáčka s masem, obvykle kuřecím, a jí se s normálním nebo rýžovým chlebem.
Dalším pokrmem, který je pýchou goánských katolíků ve svátečních dnech či při oslavách, je sorpatel nebo soropatel, což jsou nakládané, ostře kořeněné kousky vepřového, především játra, srdce a plíce. Chuť pokrmu se zlepšuje s časem a je nezapomenutelná. Variantou tohoto pokrmu je cabidel, kdy se kromě kousků masa při domácí porážce přidá i zachycená prasečí krev. Pak je zde ještě další pokrm z vepřového masa, nazývaný v portugalštině vinho de alho,
zpopularizovaný jako vindalho či ještě hůře jako vindaloo, lahodný, ale ostrý, který se připravuje z polotučného marinovaného vepřového okořeněného směsí koření na xacuti.
V každé goánské domácnosti se připravuje pečivo a sladkosti, například na Vánoce (Natalam). Patří k nim nevreo, laddoo a další. Tyto sladkosti se při slavnostních příležitostech mění se sousedy, příbuznými a známými, a to jak u katolíků, tak hinduistů. Důležitou roli při jejich přípravě hraje mouka, třtinový cukr, palmový cukr a vejce. Bebinca ze sedmi vrstev je vrcholem těchto lahůdek. Dělá se z vajec, čistého ghí (přepuštěného másla), mouky maida, kokosového mléka a třtinového cukru a peče se postupně po jedné vrstvě, pomalu na mírném ohni seshora i zespoda.
Čajovny v Goe nabízejí k čaji nebo kávě i chutné zákusky, jako je bramborové bhádží a puri, lístkové pečivo plněné masem nebo zeleninou, jihoindické pokrmy jako idli-sambar a dosa a marátské speciality jako shrikand, mléčné koktejly, jejichž základem je často lassi a podobně. Podávají rovněž sladkosti z banánů, ananasů, melounů a manga, ale i mandarinek, papájí, custard-apples (krémová jablka, která ale vůbec jablky nejsou), breadfruit (chlebovník), guáv. Nejvíce ceněné je mango. Odrůdy základních druhů jako je mankurad a malges jsou pojmenovány po lidech, kteří je vykřížili, například afonso, fernandina, monserrate apod. Mango a jiné ovoce se podává jako moučník, zatímco předkrmem bývá chutná zeleninová, kuřecí či jiná polévka.

11.4.
Dnes se na „mé“ zahradě sklízejí kokosy, jeden dostanu vypít a pak rozseknutý vyjíst lžící. Uvažuji o moři, ale nechám to na zítra.

12.4.
Tečku udělal kokos, který právě spadl na střechu z rohoží. Byla to taková šlupka, že všichni psi, Foxy, Kiwi a Černý bleskurychle vyskočili.

13.4
Mám z moře zalehlé uši, „kokosový olej“, prohlásí nekompromisně Fernando. Vím, že je „absolutely right,“ což mu také hned říkám.

15.4.
Už cestou jsem sledoval početné indické rodiny, které zde nemají příbuzné, s jejich ideální představou o pobytu u moře. Plácnout se do stínu palem či jiných stromů, nadlábnout se pořádně rejže a pak jít umýt do moře nádobí, tak nejvýš po kotníky.

19.4.
REZERVACE (neboli pozitivní diskriminace) V GOE
Kmeny Goudů, Kunbiů a Velipů – 12% obyvatelstva Goy
OBC (jiné zaostalé třídy)- 28-32%
Dhangarové (pastýři), maddvalové (pradláci), mhallové (holiči), kharviové (rybáři), nadžoždiové (majitelé pouličních kiosků a pouliční prodavači), ghosaviové (černokněžníci), khumbharové (hrnčíři), šimpiové (krejčí), teliové (lisující olej), křesťanští mhaharové, kalajarové (kováři), padžiové (tkalci rybářských sítí), satarkarové (pomocní dělníci) a bhandhariové (produkující toddy)

20.4.
Chlápek v hráčském brlohu prodává coconut feni, včera tam běžel Francis naplnit půlitrovou láhev. Nejspíš z nějakého umělohmotného demižonu. Dneska vyhodili dalšího Evropana. Vypadá to, že Francis chce vařit jen pro mě, a později mi to potvrdí. Pozítří prý pořádně popijeme jen ve dvou coconut fenni a některý další den pojedeme na ryby.

22.4.
Mušle byly v bílé kokosové omáčce s lahodnými plátky místního druhu zázvoru, který není tak ostrý. K tomu nahřátá křupavá žemle, Francis už ví, jak na mě a jak mě udržet v dobré náladě.
Fernando se dneska vybarvil. Pivo mu moc nejede, chodí s místními na coconut feni. Má u mě pivo a chce ho vyměnit za kokosovou pálenku. Spadl mi kámen ze srdce, podezříval jsem ho neprávem z abstinence, za goánského odrodilce a katolického k tomu.

25.4.
Coconut feni, Francis vytáhl litrovku, bojím se, bojím.
Francis mi znovu udělal goánské klobásky s okrou a houskou. Mám goánské klobásky a coconut feni v mysli spojené s nesčetnými večery v této kombinaci v katolické Salcete a proto se do litrovky feni pouštíme dost rázně. Francise zachránili dva staří zákazníci, francouzský pár, kteří mají stejnou, řídce udělovanou výsadu tady v dubnu povečeřet. Musí jít vařit, ale každou chvíli si se mnou přiběhne přiťuknout. Ukázalo se, že Francis nakoupil ryby a já dostanu zítra seabasse, protože dnes jsem musel mít k pálence klobásky s houskou, aby mi to připomínalo dávná léta v Salcete, a k tomu ibišek. Mnozí gastronomičtí puristé by mohli namítnout, že okra je tam nadbytečná, ale já zastávám názor, že by byla škoda vyřadit tak lahůdkovou zeleninu z čehokoliv.
Dohodli jsme se s Francisem, že druhou půlku láhve necháme na jindy, ale když končíme, je jí tam sotva třetina.

26.4.
Ryba byla skoro tak růžová jako losos, jemná a lahodná, v bramborové kaši byl dostatek mléka a másla a grilovaným rajčatům také není co vytknout. Uvažoval jsem dokonce o rýži. Pak přinesl Francis zbytek feni a nedělali jsme s ní žádné cavyky. K tomu talířek křupavých zrn a luštěnin, báječně upravených jako od babičky, ale jsou z jednoho obchodu v Margau, manufaktura, domácí výroba.

29.4.
V restauraci Mycinlas až u jižního konce pláže se scházejí hosté, nakonec jich jsou asi dvě stovky. Několik mužů roznáší piva, whisku a limonády a o zábavu se mezitím stará jakýsi jurodivý zpěvák. Soused mi vysvětluje, že je to negramotný toddy-tapper (muž lezoucí po palmách pro palmové víno) s geniální pamětí. Nápěv i slova jsou jeho a jedná se vesměs o politické či dobové parodie.

Agonda, Goa
6. ledna 2008
Večer pozoruji na palmách za říčkou několik zelených papoušků (alexandrů), přilétají vždy navečer, nejspíše proto, aby se napili toddy (palmového vína), kvasícího v keramických nádobách v korunách palem, než ho toddy-tappers snesou dolů, aby ho přepálili na coconut feni.

11. ledna
Pak se přemísťuji k Petrovi, Marii a Pavlovi, kteří se pustili do rumů a kokosové pálenky, zatímco já zůstávám celý večer u piva.

Bolo de rulao
(goánský koláč)
¾ šálku másla, 2 ½ šálku moučkového cukru, 6 velkých vajec, 3 ½ šálku nastrouhaného a v mixéru rozmixovaného nebo v hmoždíři rozmačkaného kokosu, 500 g hladké mouky (semoliny), 1 vrchovatá lžička prášku do pečiva, ¼ lžičky soli, 2 lžičky růžové esence

Rozetřete máslo s cukrem, z vajec oddělte žloutky, rozšlehejte je a přidejte do směsi másla s cukrem. Z bílků vyšlehejte tuhý sníh a vmíchejte ho do směsi společně s nastrouhaným kokosem, moukou, práškem do pečiva, solí a růžovou esencí. Je-li třeba, přidejte lžíci mléka. Přes noc nechte na chladném místě. Pečte v troubě předehřáté na 180°C do zlatohněda. Místo růžové esence můžete dát mandlovou.

Z časopisu Goa Today
Goánské ministerstvo zemědělství poskytuje rolníkům:
50% z ceny osiva, 8,000 rupií na hektar plantáží s kokosovými ořechy, 11,250 rupií na hektar
plantáží s kešú, mangovníky, čiku, koření a léčových bylin, 15,000 na hektar plantáží s banánovníky, ananasy a papájemi, 23,000 na hektar plantáží s červenými olejnými palmami, finanční pomoc při kopání a vrtání studní, nákupu zavlažovačů a čerpadel, 50%-70% z ceny zemědělských strojů, 10,000 na instalaci potrubí a nádrží na vodu, 50% z ceny hnojiv a 50% z ceny oplocení.

23.1.
Paolovi je třicet a matka už mu hledá nevěstu. Otce ztratil, když mu bylo dvanáct, zemřel v necelých pětačtyřiceti na cirhózu jater, pil prý kokosovou pálenku neředěnou od rána do noci. Říkám mu, že zhubl, přestal prý jíst rýži.
Od tří doma, přišlo asi patnáct opic, dva muži je zahánějí klacky, ale jsou opicím jen k smíchu a vylezou vždy na kokosové palmy. Vidíme i papoušky.

28.1.
Německý turista na silném motocyklu Enfield Bullet včera srazil v Agondě skútr s dvěma vesničany, oba utrpěli zranění, jeden vážné. (Později se ukázalo, že lehce zraněným byl Fernando, majitel Coco Huts, Kokosových chýší, u kostela, ke kterému již léta jezdí H. W.).

Nízké kasty goánských křesťanů budou brzy na seznamu nízkých kast a kmenů, které mají nárok na positivní diskriminaci, tzn. na různá zvýhodnění. Týká se to kast nhaviů, mhaloů, ghanekarů (tlačí kokosový olej), toody-tapperů (výrobců palmového vína a destilátu), khumbharů (hrnčířů), maharů a holičů.

30.1.
Od Francise se dozvídám, že dnes zemřel majitel Central Baru hned vedle mého domu, 53 let, cirhóza jater, měl rád coconut feni.

31.1.
Po sedmé s F., V. a A. do nové hospody pro místní, viděli jsme z rikši, že nabízejí rassa omlet a tu já rád – omeletu přelitou ostrou omáčkou s kousky kuřecího masa. Navíc chceme vyzkoušet, jakou mají coconut feni, protože máme pocit, že Francisova není nejlepší. Kokosová pálenka je naprosto výtečná a výtečně upravené jsou i kalamáry (olihně), které jsme si dali s plackami a báječně ochuceným salátem. Rassu omlet již neměli.

1.2.
Na poslední masopustní den chceme zorganizovat ochutnávku kokosové fenny ze všech šesti palíren v Agondě. První ročník hodláme dotovat částkou 10,000 rupií. Na další ročníky už budou jezdit malovýrobci ze všech goánských okresů. Tisk a televize.

2.2.
Vedle nás sedí parta mladých Izraelců, Šektar si je sice chválí, ale vidíme, že si do v restauraci objednaných sodovek nalévají donesenou kokosovou pálenku z láhve ukryté pod stolem.

8.2.
V devět přijde F. a jedu s ním rikšou do Čaudí pro ajurvédické léky, připravované z indických léčivých bylin, protože nechce antibiotika. Dáváme si snídani v Udupi, já onion uttappa s dvěma omáčkami, lahodnou kokosovou, bílou s černými hořčičnými semínky, a druhou ostrou zeleninovou, on masala dosu (velkou svinutou placku z čočkové mouky s bramborovo-cibulovou, hojně okořeněnou náplní a se stejnými dvěma omáčkama).

10.2.
Goánská vláda bude v případě poklesu cen kokosových ořechů doplácet pěstitelům, aby měli zaručeny minimální ceny 4 rupie za ořech. V Goe se sklidí ročně 120 milionů kokosových ořechů, z nichž se 60-70 milionů objevuje na trhu. Současná cena je 2.300-2.700 rupií za 1.000 ořechů.

Dal jsem si krevety v kokosové omáčce, přemýšlel jsem o rýži, ale pak jsem dal přednost plackám.

Netravali, Goa
11.2.
Zaveze nás na půl cesty k vodopádu a dá nám průvodce. Nádherná, osvěžující koupel v tůni pod nimi, jsou vysoké 30 metrů. Poprvé v životě vidím rajky, nádherné ptáky s dlouhými
ocasními pery. Opět procházíme vesničkou, která je jak ilustrace k nějaké dobré pohádce, Přátelští lidé, zdraví nás, když přecházíme přes jejich mlaty z udusané hlíny, všude čisto, všude tekoucí potoky a kanály, úhledná rýžová políčka, dobytek ve stínu pod rákosovými střechami, každá domácnost má políčko se zeleninou, cukrovou třtinou, ananasy, všude papaje, banánovníky, kokosové palmy a mangovníky a hlavně kešú, aby bylo z čeho pálit kořalku.

12.2.
Pak jdeme na ananasovou plantáž, kolem chlápka, který osekává poraženou kokosovou palmu, z kokosového dřeva je prý výtečný nábytek. Jedna rostlina ananasu roste půl druhého roku a je na ní jeden ananas, ale mezitím se z ní zakoření odnože. Část se jich musí odstranit, aby ananasy nebyly příliš malé. Palmy i vše ostatní hnojí spadlými listy.

Nakonec dostáváme každý po jednom mladém kokosovém ořechu plném lahodné vody s mačetou odseknutou špičkou a zasunutým brčkem. Čin nám je pak ještě rozsekne, abychom mohli lžící vyjíst měkkou dužinu. Voda je prý plná minerálů a má znamenité léčivé účinky.

Agonda
16.2.
Z včerejší četby v knize „Remebembering Goa“:
„Jelikož (za Portugalců) bylo cestování únavné, lidé raději zůstávali doma… Tato situace nutila ty, kteří prodávali zboží potřebné k životu, pohybovat se od domu k domu.
Nejdříve ráno přicházel mlékař s čerstvě nadojeným mlékem. Po něm přicházel poder (pekař). Někdy tomu mohlo být i naopak… Na hlavě nesl koš s pečivem a v ruce měl bambusovou hůl. Na ní měl kovové disky, které při úderu hole o zem zazvonily... Za portugalského režimu se těsto na chléb zadělávalo toddy (palmovým vínem). Teprve několik let po jejich odchodu se objevily kvasnice… a starší generace si stěžovala na pokles kvality pečiva…
V pekárnách se pekly různé druhy chleba: undo bylo kulaté s křupavou kůrkou, catreancho mělo ještě před pečením nůžkami odstřižené rohy, celozrnný pšeniční chléb se nazýval poie, pao, byl měkký a hranatý a pečivo ve tvaru placek se nazývalo cancoon, které bylo v oblibě u dětí.
Chléb uvedli do Goy Portugalci a jezuité rozšířili umění pečení chleba po celém Salcete. Jezuité byli mistři v mnoha oblastech a přicházeli s mnoha inovacemi. Právě jezuité nás naučili pálit kešů a coconut feni. Předtím se plody kešú vyhazovaly a lidé z nich brali jen oříšky.
Goánští pekaři jsou většinou ze Salcete (okresu Goy)… Pekařské rodiny s dlouhou tradicí žijí převážně v Majordě, Utordě, Cansaulimu, Činčinimu a Nuvemu. Stěhovali se do jiných oblastí Goy a otvírali tam pekárny. Obvykle patřily dvěma partnerům, kteří se střídali v práci po třech měsících.
Pekař který končil svoji tříměsíční práci daroval stálým zákazníkům sladké pečivo známé jako bolo. Jinou specialitou bylo dlouhé a tenké pečivo zvané bolacha do padeiro. Pekaři v Salcete mu říkali konkánsky patod biscuit, zatímco v Tiswadi se nazývalo torpiadam. Ještě dnes existuje pár pekařství, kde je dělávají, ale nikde tak dobře jako se dělalo dříve.
Dopoledne přicházela manželka nějakého rybáře s košem ryb na hlavě.. Podobně se dům od domu prodávaly i oděvy, náramky, dámské doplňky a podobně.

SHARK FISH XACUTI
500 g žraločího masa, 4 cibule, 2 lžičky česnekové pasty, 1 lžička zázvorové pasty, 1 lžička mleté kurkumy, 1 lžička mletého koriandru, 1 lžička šabreje (lučního kmínu), 1 tamarind o velikosti vlašského ořechu, ½ šálku nastrouhaného suchého kokosu, 3 lžíce oleje, sůl podle chuti, nasekaná nať koriandru na ozdobu
Rozetřít v hmoždíři na prášek:
8-10 kuliček pepře, 2,5 cm dlouhý kus skořice, 6 hřebíčků, ¼ lžičky mletého muškátového oříšku, 1 lžička makových semínek
Příprava:
Žraločí maso očistěte a pokrájejte na kostky. Přidejte 1 lžičku soli a 1 lžičku mleté kurkumy a dejte vše na 15 minut stranou.
Opražte celá koření a rozdrťte je na prášek. V pánvi rozehřejte olej a smažte na něm cibuli, dokud nezměkne. Přidejte nastrouhaný kokos. Smažte ho s cibulí, dokud nezrudne. Dejte vychladnout a rozdrťte na hladkou pastu. Je-li třeba, přidejte vodu. Přidejte pastou z rozdrceného masala koření a suché rozdrcené koření, přilijte 1 šálek vody a uveďte vše do varu. Přidejte marinované kusy žraloka a vařte, dokud se rybí maso neuvaří. Ozdobte nasekanou natí koriandru a hotový pokrm horký podávejte.

Kéralská toddy (palmové víno) je z jiné palmy než kokosové, vysvětluje nám Francis.

18.2.
Pak padne návrh na založení časopisu věnovaného výhradně kokosovým palmám, Kokosovník, Kokosový svět nebo Coco-news. Už se ničím jiným nezabývat. Daly by se o tom popsat tisíce stránek.

A zde je dnešní goánský recept:

PEČENÉ MAKRELY
6 makrel, 1 lžička mleté kurkumy, 2 rostliny kurkumy s čerstvými nebo sušenými listy, 6 bobulí tefla (sezónní bobule usušené na slunci), sůl podle chuti
Pasta:
1 lžička mleté kurkumy, tamarind o velikosti vlašského ořechu, 2 lžičky mletého čili, 1 šálek nastrouhaného kokosu

Makrely očistíme a pokrájíme na středně velké kusy. Marinujeme je 15 minut s mletou kurkumou a 1 lžičkou soli. Mezitím pokrájíme 2 rostliny kurkumy s čerstvými nebo sušenými listy na kusy o délce 7,5 cm. Nahrubo rozdrtíme bobule tefla, které jsem zbavili semínek. Smícháme rozetřenou masala pastu, makrely, listy z kurkumy, bobule tefla a ½ lžičky soli a pečeme vše doměkka.

24.2.
KOLHAPURI FISH (ryba po kolhápursku)

1 kg rybích plátků pokrájených na kostky, 2/3 šálku jogurtu, 1 lžička mleté kurkumy, 2 lžičky mletého čili, 1 lžička česnekové pasty, 1 ½ lžičky soli nebo podle chuti, 1 lžička limetové šťávy, 2 lžičky oleje, 1 bobkový list, 1 lžička rozlámané skořice, 6 hřebíčků, 1 lžička na hrubo rozdrceného černého pepře, 1 šálek nasekané cibule, 2 lžičky nastrouhaného kokosu, 1 šálek nasekaných rajčat, 2 lžičky oleje, lístky koriandru na ozdobu

Smíchejte kurkumu, čili, česnekovou pastu, sůl a limetovou šťávu s jogurtem a ve směsi marinujte 10 minut rybí maso. Rozehřejte polovinu oleje, přidejte bobkový list, skořici, hřebíčky, černý pepř a cibuli. Smažte cibuli, dokud nezměkne, pak přidejte nastrouhaný kokos a osmažte ho do světle hněda. Přidejte rajčata a vařte, dokud se nevypaří voda. Vše rozmixujte. Rozehřejte druhou polovinu oleje a přidejte rybu. Osmažte ji na prudkém plameni, pak přidejte pastu a na mírném plameni vše vařte, dokud nebude rybí maso měkké. Ozdobte lístky koriandru a podávejte.

25.2.
PARSI FISH CURRY (rybí karí po pársku)
1 kg plátků z bílého pomfreta (platýzovité ryby), 1 lžička soli, 1 lžíce limetové šťávy, 1-2 lžíce sezamového oleje, 1 velká nastrouhaná cibule, 2,5 cm zázvoru, 2 lžičky nasekaného česneku, 1 lžička mleté kurkumy, 3 lžičky semínek římského kmínu, 4 lžičky semínek koriandru, 1 lžička zelených semínek kardamomu, 2 lžíce nastrouhaného kokosu, 2 spařená, oloupaná, semínek zbavená a nasekaná rajčata, 2-3 lžíce tamarindové dužiny, 2,5 dl vody, 2,5 dl kokosového mléka, šťáva z 1-2 limet
Potřete rybí plátky solí a limetovou šťávou a postavte je na 30 minut stranou. Rozehřejte olej a osmažte na něm do zlatova cibuli. Rozdrťte v moždíři dohromady zázvor, česnek, kokos a koření. Do pánve vložte rajčata a tamarind a zalijte vše 2,5 dl vody. Vařte na mírném plameni 10 minut. Přilijte kokosové mléko. Proceďte tekutinu kusem mušelínu a vraťte ji do pánve. Rozehřejte ji a přidejte rybu. Vařte vše na mírném plameni 5 minut. Přidejte směs koření a dochuťte limetovou šťávou. Ozdobte koriandrem a podávejte.

26.2.
HARA MASALA MURGH (podle oblíbeného indického šéfkuchaře Sandžíva Kapúra)

Kuře o váze 1 kg, rozporcované i s kostmi na 8 dílů, 1 šálek čerstvých a nasekaných lístků koriandru, ½ šálku čerstvých a nasekaných lístků máty, 6 zelených čili papriček, ½ nastrouhaného kokosu, 4-5 hřebíčků, 15 mandlí, 1 ½ šálku jogurtu, 3 lžíce oleje, 4 zelené kardamomy, 2 středně velké nasekané cibule, 1 lžíce zázvorové pasty, 1 lžíce česnekové pasty, 1 lžíce mletého koriandru, 1 lžíce opražených semínek římského kmínu, 2 šálky kuřecího vývaru, 1 šálek čerstvé smetany, sůl podle chuti

V hmoždíři nebo mixéru rozdrtíme s trochou vody na pastu lístky koriandru a máty, 4 zelené papričky, nastrouhaný kokos, mandle a hřebíčky. V této zelené masale, jogurtu a soli marinujeme ½ hodiny porce kuřete.
V pánvi rozehřejeme olej. Hrubě podrtíme zelené kardamomy a vhodíme je na horký olej. Přidáme nasekané cibule a osmažíme je do hněda. Přidáme zázvorovou a česnekovou pastu a osmažíme vše rovněž do hněda. Přidáme marinované kuře a chvíli je smažíme. Smícháme mandlovou pastu se zbývající marinádou, pokrájíme do ní dvě zbývající zelené čili papričky a přidáme vše ke kuřeti společně s mletým koriandrem a rozdrceným římským kmínem. Přilijeme vývar a zamícháme. Osolíme. Přikryjeme pokličkou a vaříme 2 minuty na prudkém plameni, pak ho stáhneme a dusíme kuře, dokud nezměkne. Nakonec vmícháme smetanu a stáhneme z ohně. Horké podáváme.

Právě když jím egg curry s cheese garlic nan, spadne těsně vedle nás do písku s těžkým žuchnutím velký kokos.

V sedm pro mě přijdou a musím pěšky do Niki baru, na křižovatce s hlavní silnicí asi půl druhého kilometru od vesnice, hospody výhradně pro místní. Majitele Santose, katolíka, znám u řadu let a máme se rádi. Kokosová pálenka, naprosto vynikající makrela recheado, nadívaná pálivou červenou pastou, placka (čapátí) a lahodný zeleninový salát, který si zastříknu limetkou. Ryba stála 25 rupií, placka čtyři, soda čtyři a panák kokosové pálenky (60 mililitrů) deset. Útrata asi třicet korun. Časopis Coco-news začíná nabývat tvar, rýsují se první příspěvky. V jedenáct doma.

28.2.
Moře se zklidnilo a je zase azurově modré, o něco tmavší než obloha bez jediného mráčku, písek žlutý, palmy svěže zelené, v dálce zalesněné kopce a na jižním konci pláže do moře vybíhající balvany a holé skály. Písek je konečně tak rozpálený, že se po něm bosýma nohama nedá chodit. To jsou tropy, jak je mám rád.

2.3.
PRAWN CURRY (karí s garnáty, recept Melindy Pereirové)
Sungatachem humon, po stylu goánských sarasvatů

1 lžíce opražených koriandrových semínek, 1 lžíce mleté kurkumy, 2 jemně nasekané cibule, 8 červených čili papriček, 4 kuličky pepře, 2 okry (bhende). 20 malých vyloupaných garnátů, oříšek tamarindu, ½ kokosu, ¼ lžičky čertova lejna, sůl podle chuti
Výše uvedené ingredience s výjimkou pokrájené cibule, oker, garnátů a čertova lejna rozmixujte na jemnou pastu. Cibuli smíchejte s garnáty a pak s rozmixovanou směsí koření. Jakmile má celek správnou konzistenci, vše povařte. Pak přidejte koření a na plátky pokrájené okry. Za občasného zamíchání vařte, aby plátky okry dostaly aroma karí. Vhodnou přílohou je vařená rýže.

3.3.
Od Francise se dozvídám, že z 20 kokosových palem bývá týdně okolo 25 litrů kokosové pálenky. Popíjíme a je to pohoda.

CRAB TONDAK
(kullyanchem tondak, typický goánský styl, recept od Melindy Pereirové)

6 středně velkých krabů, ½ středně velkého kokosu, 2 lžičky koriandrových semínek, 9-10 místních červených čili papriček (kcholči), 8-9 hřebíčků, 4 cm skořice, 8-9 bobulí pepře, 1 lžíce oleje, 2 cibule, 1 stroužek česneku, 1,25 cm zázvoru, 2 tamarindy velikosti malíčku, špetka kurkumy, nať koriandru

Rozehřejte olej a na mírném plameni osmažte semínka koriandru dozlatova. Dejte je stranou v jiné nádobě, pak osmažte červené čili papričky, opět je dejte stranou, osmažte pepř, skořici, hřebíčky a dejte též stranou.
Přidejte do oleje 1 pokrájenou cibuli, stroužek česneku a zázvor a smažte na mírném plameni, dokud nebude cibule průsvitná. Pak přidejte nastrouhaný kokos a osmažte ho na mírném plameni do světlehněda. V hmoždíři vše rozetřete s tamarindy na hrubou pastu.
Rozehřejte olej a osmažte na něm druhou pokrájenou cibuli, pak přidejte očištěné kraby s solí a vařte je na mírném plameni, dokud nedostanou oranžovou barvu. Pak přidejte kokosovou směs a nakonec nasekanou nať koriandru. Přidejte špetku kurkumy. Podávejte s místní žemlí, čapátí nebo rýží.

9.3.
Časopis Coco News dostává stále konkrétnější obrysy.

14.3.
Větší část večera se probíraly technické podrobnosti k právě vznikajícímu médiu Coco-news.

16.3.
Blýská se a prší, věc v Goe v březnu naprosto nevídaná. V hospodě není jediný host, dávám si jen sodu a čaj a než vše vypiji, pětkrát proud zapnou, aby po chvíli vypadl. Domů jdu za tmy, ale blesky jsou tak časté a jasné, že je chvílemi světlo jako ve dne. Necelý metr za mými zády spadne na silnici těžká palmová větev.