Previous | Image 1 of 8 | Next

DSC08323.jpg

14. 2. Sedíme u Francise v hospodě a najednou prší! Zpočátku to vypadalo na malý děštíček, ale pak se spustila divoká průtrž mračen, něco zcela neobvyklého tady a v tuto roční dobu.
15. 2. Ráno už sucho, jedeme s Krystynou a Petrou do Hampi. Chyba: neobjednávat jídlo od průvodčích, je drahé a nechutné, lépe kupovat samosy od podomků. Čaj a kafe za 5 Rs, před 6ti lety byly za 4, to je pořád snesitelné, rupka je dnes jen 45 haléřů. Potulní muzikanti ve vlaku se musejí navzájem podporovat, chlap doprovází mračící se holčičku na podivnou vodorovnou harmoniku s měchem po straně, oba zpívají trochu falešně a podmanivě, dostali 2Rs, na zpáteční cestě nemlich to samé. Škoda jen, že nezbyl čas na kolegiální výměnu zkušeností z oboru. Jízda vlakem s Indian Railways třídou Sleeper Class je vždy skvostný zážitek. V Hospetu hned kupujeme zpáteční jízdenku na pondělní ráno, pak rikša až do Hampi za 80Rs. Příjezd do Hampi začal zklamáním – všechno je obehnáno kamennými zídkami s drátěným plotem, platíme dokonce i vjezd a parkovné našeho rikši. Všechny guest housy včetně Sudha jsou zaplněny turisty, ale s Ashou je domluva jakmile jsme jí vyřídili pozdrav od Vikiho. Nechává nás spát první noc na střeše, vlastně v hospodě na matracích, přičemž v sobotu se uvolní 2 pokoje. Necháváme si bágly nahoře a jdeme do hlavního chrámu Virupaksha, tam je slonice, prý se nejmenuje Lakšmí, ale Ganapatí, říkala to jedna Indka z vyšší kasty co šla kolem, ale je to dost nepravděpodobné. Každopádně slonice spolykala celý trs banánů za 10 Rs během okamžiku a pěkně jsme si potřásli chobotem. Vyfotit se mi jí ale nepovedlo, protože druhý den, kdy jsem si koupil povolení k focení za 50 Rs, byla na procházce. Další zklamání: na hlavním přístavišti nejsou kulaté bambusové loďky! Namísto toho jen plechové motorové čluny. Večeře v Sudha na střeše, výhled na řeku už zakrývají větve. Čerstvá a voňavá buvolí hovna už dívky neodnášejí jemnými ručkami na zídku k usušení; pohled, který jsme s Viktorem tak obdivovali, není více. Namísto toho rozsáhlé páchnoucí smetiště v těsném sousedství se od minula zvětšilo asi pětinásobně. Na pokoji u otevřeného okna jsou stále cítit lidská hovna, měli jsme zůstat spát raději na střeše. Krystyna chce vidět všechno za víkend, já toužím prosedět celý den na některém kopci s akvarelem, jako posledně, ale musím holkám dělat průvodce, to mě teda baví... Ženská turistika vnucuje Orientu své těkavé tempo.
Kupuji si učebnici Hindi. Zjišťuju, že den se řekne din, země – zamin, místnost – kamrá, dveře – darvájá, talíř – thálí, karta – kárd, pít čaj – čáy pio, atd.
Ráno podél řeky okolo Soolai Bazaru (rybáři chytili obrovskýho hada do sítí, foto 20 Rs) královské váhy a chrámu Vittala, hned vedle je chrám Siva, kterej jsem tehdy minul, a je moc dobrej. Mácháme si nohy v nádrži opodál a pokračujeme na Anegondi. Sláva – most stále není dokončen, ale mohli by ho taky strhnout, to je ale moc práce. A hned babmusová kulatá loďka - tak aspoň tady se zachovala stará tradice - převoz jen 20 Rs na osobu. V Anegondi, středověké vesničce, kde život probíhá bez ohledu na civilisaci, stojí dřevěný chrámový vůz stále na stejném místě na návsi, v čajovně si dáváme s místními čaj, a v hospodě thálí a pakoru. Belgičanka tu žije 25 let a pracuje pro místní řemesla, říká že nechce nic vlastnit, je šťastná, stará a spokojená.
Na zpáteční cestě koukáme, že bambusová kulatá loďka uveze najednou 18 lidí, mám foto a 2 svědky. Tu loďku unese jeden chlap v jedné ruce, pak ji obrátí, usuší a občas vyspraví asfaltem. Pěšky zpátky, cesta v horku úmorná, žádní rikšové, pak nám zastavil rolník na voze taženém dvěma buvoly, na voze malá ovečka okusuje trs banánů.
Královnina lázeň je celá oplocená, vchody zamřížované a terén okolo srovnán, zatravněn a záhonky osazeny kytičkami. Mám neurčitý pocit, že je to tu stále více zařízeno na ždímání peněz z turistů, což by nevadilo, kdyby třeba investovali do čističky a nestavěli rozsáhlé ploty, zátarasy, betonové nábřeží u Tungabhadry a noční osvětlení chrámů, které stejně nefunguje. Hospodaření jako na VŠUP.
Skvělé Gobi Mančuriani (obalený květák v delikátním těstíčku) u stánku na bazaru, nikde v hospodě to tak neumí. Udělal nám místo k sezení na lavici u stánku, říkám, že má nejlepší Gobi a že si příští rok určitě otevře hospodu, ale on že ne, že by to bylo moc práce, a že teď mu to uživí ženu a dvě děti. Indové jsou neexpansivní.
17. 2. Skupina džinistických svatyní nad hlavním chrámem Virupakša, plno opic. Ruiny Krišna bazaru s nádhernou nádrží. Ke svačine idli (rýžové knedlíky s omáčkami) Podruhé v životě na Matanga Parvatam. Tentýž opojný pocit velikášství Vidžajanagarské říše, Krišna Deva Rádža byl Stalinem jižní Asie v době evropské renesance, není nic srovntelného, i Řím byl menší. Dolů přes Achyuta Raja Temple podél řeky do hospody nad řekou, namísto zemědělců partička indické zlaté mládeže, my čekáme hodinu na čaj, pak odcházíme, kam se poděla místní pohostinnost?
Svatyně nefunkční a zanedbané jsou mnohem krásnější než ty funkční a opravené. V přízemí Sudha guest housu je napsáno: „Please, do not move on to the unknown with your valuable things!“ Mnohovýznamové.
Kupuju keralskou ganju, pak západ slunce nad řekou, hulíme. Začala fungovat přesně v okamžiku, kdy jsem nahlas pronesl: „teda, to moc nehází“ Vyšla sice strašně draho, ale je výtečná, což mi pak potvrdili i kumpáni na Agondě.
V hospodě Tibetan Momo si dáváme momo a v televizi běží skvostná bolywoodská sračka. Ptám se vnučky majitele, která sedí u vedlejšího stolku a píše domácí úkol, jak se ten film jmenuje, ona že neví, tak to běžela někam zjistit: Badana Ganda, hlavní herec je Džageš, nebo tak nějak (dostala propisku). Musím ten film sehnat. Na hladině mého čaje je najednou objevil škraloup v podobě znaku Óm! (foto + svědkové) Nevím co se děje.
18. 2. Cestou zpátky do Goy opět vychutnáváme pohostinství úžasných vagonů, zkalené jen trošku úpalem a nevolností. Bereme z Margaa taxíka za 620Rs, večer 3 piva, rum a plácáme hrozný blbosti s J. W. a V., třeba že je nutno založit časopis o zpracování kokosu, že by se jmenoval Coco News, tam by byly rubriky o kokosové kořalce, hlavně.
19. 2. Dělám pořádek ve fotkách a nechávám si prát u Francisovy ženy, dnes nebudu dělat nic.