Navigace
Goodbye Agonda
21. 3. 08 v noci blbě spal, asi úplněk, rovnodennost a změna počasí dohromady. Brzo ráno na skalnaté pláži kvůli focení. Všude je dnes zavřeno, jen hinduista Vidžaj má funkční internet. Odpoledne na obědě v Sea Rocku, tam ožralá ruska baví celý stůl, který se nenápadně vyprazdňuje, pak volá na mě „slavjánin, pačemú ty bojíšsja“ a podobně, až pak přišel Petr F. a ani ten s ní dlouho nevydržel, byla při svém hrozivém věku nechutně vyzývavá. Rusové nemají „širokou“ duši, ale jen rozcapenou.
Odpoledne před šestou se strhla úctyhodná bouřka, toddyman se schovává na záchodku, ze kterého vítr rve vlnité plechy, cesta před naším domkem se mění v potok, eletrika nejde. Jdeme ke Carlosovi na žraloka, pijeme jeho báječnou Coconut Feni, déšť trvá až za půlnoc, z pohostinného přístřeší Carlosovy chýše pozorujeme tmavnoucí obzor se světélky rybářských bárek. Přidávají se k nám Petr s Danou ve Viktorově doprovodu, ten musel tlumočit na policii kvůli potyčce Petra s nějakým kašmírským prodavačem v Palolemu, nakonec to dopadlo dobře. Na závěr večera se upomínáme jen v hrubých rysech.
22. 3. 08 zmatkář Marek vrací kolo, míří s Petrou odpoledne do Udupi a na Gokarnu, jedu na snídani, tam Viktor, pak Krystyna a Petr F., kupuji čaj a jedu rovnou domů, jakobych tušil, že hned v poledne se spustí déšť. Monzun má nastat až v polovině května, je to tedy dost neobvyklé. Farář ve zdejším kostele bouřku včera zdůvodnil ukřižováním, Honza W. a my zelení „globální změnou klimatu“, všechno se hodí. Déšť trvá jako včera plných šest hodin, večer nádherný kýčovitý západ slunce. Potom nás přišel navštívit náš hostitel Julio Fernandes, který nevražil na Vaňka pro jeho výstřední robinsonské chování a nedovolené vysedávání na jeho (naší) terase. Vše se vysvětlilo a usmířilo, až když Petr F. vymyslel pohádku o báječném Vaňkově bohatství a romantických sklonech. Jsme Juliem pozváni nazítří na lunch. Pak u Francise na pivo, kde se dozvídáme nelichotivé věci na Carlose Fernandese. Přestože je to příbuzný, vede ostudný život, a to býval vynikajícím společníkem na zaoceánské lodi, kde vařil, stejně jako Julio i Francis. Opustil totiž ženu, se kterou má 4 děti, která žije dnes v Palolemu, ale co je nejhorší, žena pracuje v cizím domě. Na celou rodinu to vrhá nepříznivé světlo, přičemž fakt, že Carlos navíc provozuje nelegální hospodu, že chlastá a prošustroval majetek, uvádí Francis až na druhém místě. Vaněk navíc přebývá v opuštěné chatrči na Carlosově pozemku, což ještě víc rozvzteklilo Julia, který, jako všichni ostatní Fernandesové, poctivě platí daně, na rozdíl od Carlose.
Večer Alenka ztratila klíč od pokoje, tak lítám po Agondě a hledám Julia s náhradním klíčem, jeho žena duplikát po delším pátrání nakonec našla.
23. 3. 08 ráno úžasná duha nad mořem, bhádží, bread and tea. Polky přivezly klobásky, cukroví a zubrovku, uvařily vajíčka, slavíme na pláži velikonoce. Vlasta šlehá Krystynu vlastnoručně vyrobenou polmázkou z kokosové palmy (opět důkaz prospěšnosti kokosu). Válím se opět v moři, včerejší déšť vyčistil vzduch, takže je vidět skoro až na Cabo da Rama, slunce zase pálí.
Odpoledne návštěvou u Julia Fernandese v krásné klidné čtvrti Agondy, tam má Albert domeček, ptám se jestli by bylo možno něco podobného pronajmout příští rok, že prý ano. Skvostné prostředí, a hlavně ticho, žádný provoz, stín a přesto pět minut od pláže.
Večer opět fantastický západ slunce (foto), večer přijela Veronika Z. s kamarádkou Šárkou, pijeme se všemi ostatními i přes zavíračku poněvadž prší, jsme namačkáni v předsíni pod střechou. Déšť utichá a přesouváme se na terasu, kde s Veronikou podstatně tenčíme zásobu ganji v krabičce omámeni shledáním po šesti letech.
23. 3. 08 Kocovina, déšť, balení, poslední koupel v moři, telefonuju ještě do Bombaje kvůli letu.
Goodbye Agonda, zase za rok nashledanou!!!