Previous | Image 1 of 1 | Next

babacybercafe.jpg

V pondělí jedeme hned po snídani do Čaudí, Vlasta se tam nechává ostříhat u holiče, což trvá hodně dlouho, a má to za 50 Rs. Na tržišti před polednem, mají tam i různé mořské potvory ale ne tolik jako ráno. Zpátky na Agondě, stále nejde proud, Vlasta mi půjčil laptop kterej má ještě nabitou baterku, a odchází s Alenou do moře, já se pouštím do psaní. Poručil jsem si čaj přes ulici z protější hospody a poté najednou pustili proud, přesouvám soubor na svůj počítač. Denní normu 3 stránky jsem dnes dotáhl jen na 2,5 ale vzhledem k tomu, že jsme byli v Čaudí a půl dne nešla elektrika, to musí stačit. V Čaudí se Vlasta nechává ostříhat, mezitím kráva na chodníku sežrala dnešní noviny. Viktor poznamenal, že jedna část jejího žaludku se přece jmenuje kniha, že to je tedy inteligentní zvíře. Opodál jiná kráva ochutnává hromadu hořících odpadků – inu něco teplého do žaludku.
Psát esej o typografii v Indii má zvláštní kulisy, všímám si ručně malovaných nápisů a vývěsních štítů. Vztah k písmu je mnohem osobnější než na severu, dokonce i ta známá loga nadnárodních koncernů jsou podána s originální štětcovou modelací a barevnost posunutá daleko od manuálu firmy.
Večer jíme sorpatel, což jsou vnitřnosti v omáčce z kokosového octa, goánské slavnostní jídlo, trochu to připomíná guláš, zapíjíme pivy a rumy, přisedá k nám rakušan Albert, což je kulinářský expert. Doporučuje hudební festival ve městě Sirsi, který se má konat od 9. do 12. února. Viktor balí jointa. Píšeme pohled do Reguly, kreslím na něj Vlastu na pláži s delfínem, opicí a palmami, píšeme hrozné blbosti do komiksových bublin a hihňáme se až do zavíračky jako pitomci.

Předevčírem přijeli Honza W. a Petra K., spali celej den, až teprve včera odpoledne šli náhodou kolem našeho domečku, a pak samozřejmě večer jsme si jich užili až až. Honza si objednával jednu coconut feni za druhou, lil to do sebe jako vodu a za chvíli jí měl jak se patří, už jen blábolil 5 let staré floskule, a sekýroval Petru aby zorganizovala objednání dalšího chlastu, protože měl 51. narozeniny. Petra ho musela odvést domů.
Ráno ve středu 30. 1. obvyklé bhádží s čajem, pak do Čaudí koupit kolo. Předtím jsem ale vyslechl různé nabídky na pronajmutí, nejvýhodnější zněla na 40 Rs na den. Rozhodl jsem se pro koupi nového kola z několika důvodů: je krásné, s tradičním britsko-indickým designem, brzdy táhlové, žádné bowdeny ani šlauchy, žádné rychlosti, poctivá kovářská práce, celokrytý řetěz, nikde žádné plasty, jen tmavozeleně lakované plechy s ručně malovaným dekorem a chrom. Poručil jsem si úpravu řídítek, a usmlouval zvonek zdarma. Cenově to vyšlo jako kdybych si nějaké cizí staré a olysalé kolo pronajímal na dva měsíce, a teď mám za stejné peníze funglovku, která by v Česku stála nejmíň 10 tisíc, tady jsem platil 2500 Rs, což je asi 1200 Kč. Před odjezdem ho můžu nechat u Viktora nebo u Francise napříště až sem přijedu, nebo na něm může jezdit kdokoli z přátel když ho nebudu půl roku potřebovat.
Z Čaudí už jedu po vlastní ose, na Agondu to je asi 12 příjemných kilometrů, protože na cestě leží 14 hospod. V jedné z nich si dávám velké pivo Kingfisher a kecám s místníma o jiných plážích a o tom, že se určitě ještě někdy stavím, hostinský vychvaloval svou kuchyni. Opodál seděli goánci a pořád se nalejvali rumem. Zbytek dne buďto seřizujeme Vlastovejma sikovkama nedotažený šrouby, obdivujeme starodávnou mechaniku kola anebo sedím a píšu esej o typografii. Nějak se mi nedaří plnit denní normu psaní, ale myslím, že se svět nezboří. Po třech stránkách odcházím za ostatními do hospody k Francisovi, mám nárok na 3 piva, obvyklé rumové přeháňky vynechávám. Šel okolo Albert, obdivoval kolo, má úplně to samé, ale ojeté. Heč.

Ve čtvrtek jedeme do Margaa. Nic se tam za 6 let nezměnilo, ale vůbec nic. Jen v Longhinos se zkazili, míchaná vajíčka s goánskými klobáskami byla mizerná. V obchodě s cédéčky kupuji dvě flétny různé velikosti a jakýsi štěbenec, kdyby mě popadla improvisace. Cestou zpátky vlasta s Alenou trpí jak zvířata v narvaném autobuse, jen Viktor si pochvaluje frotérství mladičkých Indek.
Píšu opět pod denní normu, což je zaviněno společnými výlety, které musím redukovat. Večer objevena nová hospoda nahoře v zatáčce nad kostelem. Výborné kalamáry v množství zeleniny, delikatesně okořeněné, a znamenitá feni, nesmíme o ní říct Honzovi W., aby nám to všechno nevychlastal.