Navigace
Agonda v sobotu
Středa 6. 2. odpočinkový den. Ráno na kole pro samosy, bonz, curd a mlíko, čaj a psaní vleže. Vítr neustává, je dokonce zataženo a na tropické poměry děsná zima. Vlastovi je pořád horko. Díky neustálému větru od moře jsem nastydl a řeším rýmu čajem a Acylpyrinem.
I odpoledne ležim a píšu.
Je večer a furt ležím a píšu... potim se jako dveře od chléva, fouká severák od moře. Vlasta a Alenka byli navštívit Alberta, má prý krásný domek se zahrádkou pronajatý na půl roku. Inu, to se někdo má.
Čtvrtek 7. 2. nic. Furt ležím a píšu, Voralovci mi k poledni přinesli k snídani samosy, vaříme si čaj. Odpoledne za námi přišel Viktor a jdeme na skvělé momo taštičky já s krevetami, ostatní veg. nebo chicken. Krásný větrný den. Na pláži od hadráře kupuju bavlněný přehoz abych zesílil své přikrývky, chtěl 500, dostal rovných 200 Rs.
Čaj a laptop.
Pátek. Ráno musím s Viktorem do Chaudi pro ajurvedickou medicínu, protože acylpyrin nezabírá. Sirup s dvanácti bylinami a hnědé tabletky proti kašli a nachlazení.
Znamenitý ajurvédický sirup zabral již večer, takže jsem už mohl s ostatními do hospody k Francisovi. Viktorovi přijela polská kněžna Kristyna se spisovatelem Robertem, kterej je poprvý u moře a úplně bez sebe. Dávám si hovězí beef chilli, ale až poté, co se dozvím, že polsky se tomu říká wolowina, Viktor to balí, dáváme buršácký přípitek. Kristyna mluví na Roberta a ukazuje na Viktora kterej sedí vedle ní: “vidzieš jak je dobrže sedět s degenerátami, bendžie pič rum i palič trawe!” A jak řekla tak i bylo. Chechtáme se jako pitomci do noci.
Sobota: Píšu a piluju hotové texty napřeskáčku, ještě to není ono, i když kostra je jasná: 12 esejů, 12 témat, 12 otázek a k tomu ukázky. Plus předmluva.
Na rekonvalescenční projížďce na kole nad vesnicí, okolo nedostavěného megahotelu, kde potkávám hordy opic a pár papoušků, ve sklepě jsou prý hadi ale tam nejdu. Místní vláda jim to zakázala dostavět protože si to Agonďané vymohli, stejně jako zákaz stavby nových hotelů. I bez toho je pláž plná bílejch. Pokračuji po hřebeni okolo primitivních přístřešků domorodců, vracím se do bodu odkud jsem vyšel. Je to tady takové malé a přehledé, pěšinky jako provázky, krajinka jako Středohoří.