Navigace
Agonda a Chaudi 1. - 4. 1.
1. 1. 2009 A zase v Čaudí s Pepou a Vlastou, Pepa chce ušít oblek od místního zručného krejčího, kterého nám doporučil rikša Ramu, krejčí však bude k mání až za 5 dní, ale prej že se to stihne do 17. 1., Vlasta zase nepochodil s aktivací internetu přes simkartu. Tož domů a hned do moře. Skvělé egg curry v Gratitude, ptám se odkud jsou, že z Nepálu, takže se hned ptáme na momo, a prej nám ho udělají, je to tu sice trochu drahé, ale budeme sem chodit.
Nemůžeme se rozhoupat k výletu do Maduraje a Tamil Nadu, uvažujeme o Netravali, Hampi, Panjimu a Old Goe pro ty co to tu ještě neznají. Vlasta nerad cestuje, je nakloněn Agondě tak, že mě napadlo, že spojení Voralových a Goy je osudové, ty dva živly se jednou musely potkat. Yvonna je tu poprvé a zcela samozřejmě v jedné větě utrousila, že necháme nějaké zážitky taky na příště. Nejjednodušší to mají lidi co sem nikdy nejeli, my už se musíme vracet každý rok jako tažní ptáci vedení vnitřním instinktem tělesné i duševní sebezáchovy.
Večer u Francise, množství a pořadí pokrmů i nápojů přibližně podobné jako jindy, takže nebudu rozepisovat.
2. 1. Blbej sen o tom, že jsem skladatelem Goatrance music, asi následkem včerejšího studia manuálu Abletonu a poslechu zvukové kulisy v hospodě. Ráno vidím Frantu meditovat ve křoví opodál, hned jdeme za Carlosem, ten mu za 10 dní upraví ruinu kokosové pálenice na levný příbytek za 100 Rs, doplní střechu a matraci, luxus. Carlos ještě poznamenává, že nahoře na kopci má ještě nějaké ubytování. To mě zajímá, to musím příště prozkoumat. Podle Frantova vyprávění je nocování pod širákem a potulka v Indii problém, všude spousta udavačů, vyloženě zlých výrostků a policie protivná, každej se musí při jakýmkoli způsobu ubytování registrovat na pas. Pak snídaně - bhádží a čaj as usual, Franta odchází do Čaudí a pak squotovat někam na Margao, dávám mu číslo svýho indickýho mobilu pro všechny případy. Odpoledne konečně stěhování od Johna z drahého a krásného pokoje do našeho starého známého domečku za 400 resp. 350 Rs/pokoj/den, Yvonna dokonce míní, že jdeme do lepšího. Dvě rodiny pohromadě, pokračujeme v kondelíkovsko-homolkovském rekreačním stylu. Vlastovi v Čaudí zprovoznili internet přes mobil, takže už šťastnej zírá do laptopu, stejně jako Pepa, já jsem namaloval první letošní krávu akvarelem. Vrány už zase v přesile útočejí na mořský orly, svině. Náš známej bejk prochází kolem, hned mu dávám šlupku od banánu a předávám pozdrav od Viktora.
Před setměním procházkou na skály potkávám Julia a jeho syna, jedou s ostatními rybáři na noční lov, přeju jim - poněkud sobecky - bohatý úlovek.
Večer u Francise excelentní Baby Shark, Fish Pakora, pár piv a rumů. Vlasta prozíravě pořídil do zásoby a pro jistotu 2 láhve Old Monka na večer, kdy už mají bary zavřeno, jednu otevíráme...
3. 1. Musím kolmo do Čaudí nafasovat peníze, dobít kredit mobilu, koupit sítko na čaj, provázek na poličky a vyměnit přední pneumatiku u kola, neb se povážlivě v jednom místě vybouluje. Nová guma stála 120 Rs., ale do Agondy přijíždím už na ráfku, ten lajdák v servisu mi zničil ventilek. Tržiště hraje všemi barvami jako obvykle, hejno mořských orlů somruje na rybím trhu, vrány na ně dotírají, kupuji zeleninu a vonné santalové tyčinky. Cestou pár akvarelů rurálního genru. Po návratu na barák mírná koupel v moři. Sledujeme našeho starého známého toddymana, kupujeme skvělou šťávu do tří sklenic, chutná jako burčák. Vlasta našel číslo na Čina Tandžikara do Netravali, hned mu voláme a bookujeme expedici na čtvrtek, přijede pro nás osobně vlastním džípem v 10 ráno před kostel.
4. 1. je neděle, nic nedělám, teda kromě obligátního koupání v moři.