Navigace
Agonda 31. 12.
31. 12. Zase v Čaudí, nakupujeme nějaké textilie a mě se podařilo konečně aktivovat indický mobil. Na ulici si nechávám udělat dva betelové smotky, které pak s Vlastou zvědavě žvýkáme, viz foto. Pak obvyklý postup: koupání v moři, oběd v nové hospodě Gratitude (která má bohužel už plotrovaný nápis), jídlo docela dobré, ovšem večer u Shektara v Madhu ještě lepší: famózní krevetový koktejl, kingfish na grilu a v tanduru, naan. Přežraní jdeme ještě k Francisovi na drink a tu potkáváme krajana vzhledu sádhů, jmenuje se Franta a žije na Šumavě, přijel z Himáčalpradéše a vykládá nám své peripetie s indickou policií, přiznává se k českému undergroundu, recituje vlastní báseň a balí čaras, jehož kouli dostáváme též darem. Zvláštní je, že před chvílí jsme se dovolali do Česka Viktorovi s dotazem kam schoval minule trávu, a tu nám osud nám poslal do cesty človíčka, kterej má protézu pravý ruky vycpanou nejlepším čarasem z úpatí Himalájí. To se tu stává, jakmile vyslovíte nějaké přání, ihned se (do jisté míry) vyplní.
Před půlnocí mše v místním kostele, sedí se i venku, odhaduji na pět set lidí. Chlapi v perfektních černých oblecích, ženy a děti jako na módní přehlídce. Hrstka turistů mezi nimi vypadá jako parta odrbaných bezdomovců, a k tomu Fanda ze Šumavy se zanedbaným plnovousem pobíhá sem a tam ve velmi zkouřeném stavu, poté mizí nocovat se spacákem někam do křoví. Dvouhodinový obřad byl podkreslen směšnou reprodukovanou hudbou, jakýmsi goánským elektronickým country v tanečních rytmech s liturgickými texty. Všem známým potřásáme rukou a přejeme šťastný nový rok, včetně Carlose, který se nám tu poprvé letos zjevil, černá ovce Fernandesovy rodiny pak veze Vlastu na skútru domů.
K obrázkům: betelista1, betelista2, Vlastův originální slogan a zároveň novoročekna, Facelift loga Kingfisher aneb konec „vimrfóru“ (podstatu vimrfóru objasní na požádání Karel), největší mezera mezi literami uvnitř slova, sada pivních svíček.