Previous | Image 9 of 9 | Next

Mainapi Falls 5.jpg

8. 1. jedeme všichni do Netravali, Čin Tandžikar pro nás dojel na vteřinu přesně před Agondský kostel svým džípem. V horách všechno při starém jako loni, respektive jako ve středověku, kdy se tu zastavil čas. Obdělávání políček pomocí tažných vodních buvolů, bosí a pestrobarevní rolníci a rolnice jednotí světle zelené trsy, které přesazují z jednoho bazénku do druhého. Nežli buvol brvou pohne mžurku, slunko obkrouží horisontu půlku. Všude spousta vody, zeleně a vůní. Goánské kořenářské farmy v horách považuji za indické Švýcarsko. Opakuji výšlap k vodopádu Savari, obhlídku farmy i koupání v 700 let staré nádrži před Krišnovou svatyní na Činově pozemku, kterážto je postavena přímo na pramenech, čehož důkazem jsou občasné bublinky ze dna. Obeplouvám 3x dokola, nevím proč, ale mám dojem že to tak musí být. Později si čtu v knize o hinduismu od Nirada C. Čauduriho (kterou mi půjčil Viktor), že všechny polyteistické panteony měly tři druhy (skupiny) božstev: suverénní bohové vládnoucí Zemi pomocí kouzel, váleční bohové bojující s démony a jinými nepřáteli božských a lidských pořádků a ekonomičtí bohové pečující o obchod a pokračování druhu. Mahabharáta a Iliada jsou plné zjevných analogií, což může být vysvětlováno snad řeckým původem všech indo-evropských náboženských systémů, ale také tím, že personifikovaná božstva, jež nahradila uctívání beztvarých živlů, věrně odrážela tehdejší společenské poměry, a ty byly ve všech kulturách starověku přibližně stejné. Povahy a chování antropomorfických božstev jsou velmi podobné v nordické, řecké i římské mytologii. Čauduri jde do dalších zdánlivě náhodných podrobností: Freya, bohyně plodnosti, takto milenka Odina, je přirovnána k bohyni Indrani patřící k Indrovi. Obě dámy „shodou okolností“ jedou v kočáru taženém kočkami. To samé činí i Sasthi, hindská bohyně plodnosti...
Ukazuju tuhle knížku Činovi, chválím Čauduriho za boření evropských spirituálních předsudků o Indii, on kontruje, že slyšel, že křesťané se před jídlem modlejí, což my nečiníme, jak si již mohl všimnout. Vyjmenovává vnější znaky hinduismu a jejich používání v každonenním životě.
Máme pronajaté dva pokoje a mně již známý stan, kam chodějí v noci leopardi (ale člověka se bojí), Yvonna strachy nespí a šourání palmového listu o celtu považuje přinejmenším za stádo prasat. Požíváme milé pohostinnosti Tandžikar Guest Housu, Činova žena, která mimochodem před dvěma měsici povila dceru, vaří skvělé bhádží, tálí, curry, papad, a pod., ale kuřecí maso je klasicky nasekané i s kostma – dovtipuji se, že to tahle kuchařka nesmí ani ochutnat. Hinduista nám chodí pro pivo a neupije ani kapku.

9. 1. My katolíci prolezlí chlastem, drogama a hovězím máme velké potíže s vyšlápnutím směšných 300 m převýšení k a od vodopádu Mainapi. Zdálky obdivujeme nejvyšší vrcholek Goy Sonsogor s 1162 metry n. mořem. Míjíme zeleného hada číhajícího na hmyz v přestrojení za rostlinu – Indie je jeden velkej maškarní bál. Scenérie vodopádu stojí za to, viz foto. Pohádkové jezírko pod mohutným proudem vody padajícím z výšky 80 m je o něco teplejší než Savari, možná proto, že delší pád kapek se stihne ohřát horkým vzduchem, který se těsně nad hladinou mění na pěkně chladivý a ostrý vichr, že dá práci doplavat až přímo pod „sprchu“. Vlasta s Alenkou zůstávají na půli cesty, poměrně statečně zničení. Čin šplhá tutéž cestu dvakrát týdně s lidma jako jsme my, někdy dokonce i dvakrát denně. Na dovolenou půjdou s přáteli raftovat do Dandeli, kamžto se dopraví taky pěšky, s nákladem, 80 km tím nejstrašnějším terénem a klimatem během 4 dnů. A zpátky, přirozeně.
Ptám se Čina na vládou prosazované zavedení „buffer zones“, o kterých jsem četl před časem v místním deníku oHERALDo. Na rozdíl od našich národních parků a chráněných krajinných oblastí, se v Indii na podobných místech nesmí v noci svítit ani vyluzovat jakékoli sebemenší zvuky. Buffer zones znamenají stavební uzávěru a zákaz jakékoli zemědělské činnosti. Dovedu si představit co by následovalo: konec obživy pro desítky vesnic a nárůst turistického ruchu – jen ve dne, ovšem. V Netravali je překvapivě jen 30% obyvatelstva zcela proti rozšíření chráněného území, které by mělo jedinou zjevnou výhodu – větší úplatky pro úředníky povolující výjimky ze zákona o ochraně přírody. Ostatní jsou částečně proti, anebo pro s výhradami.
Čin má na farmě deset koček, tady mají za úkol žrát škorpiony a hady.
Ve vesnici Netravali je asi tucet domů, z čehož je 8 hospod a 2 hindu-svatyně, z čehož ta levá na snímku má podezřele portugalské římsy a střechy...
Školáci nosí uniformni hnědé šortky a bílé podkolenky jako Hitlerjugend, na každém dvorku svítí pěkná svastika...
Místo guthky jsem si omylem koupil pytlíček ajurvédického oleje a z farmy si vezu velký kus suchého listu arekové palmy, zatím netuším proč a nač.