Navigace
a zase v Hampi
11. – 13. Hampi. Sám bych tam už nejel. Do třetice všeho dobrého jen coby průvodce Yvonně a Josefovi. Most do Anegondi se bohužel bude letos dokončovat, takže jsem asi pořídil pár posledních fotek kulatých loděk. Lehké jako ošatky, z nichž každá pojme 14 lidí, jednu motorku a 4 kola. Jinak vše při starém, a tudíž tímto odkazuji na svou loňskou kapitolu. Jedinou změnou je oželení 250 Rs za vstup do Vittala Templu, kde je světoznámý kamenný vůz, zvonivé sloupy a neuvěřitelně zručně tesané sochy a reliefy ze 16. století.
Nejsilnější byla oslava úplňku, kdy brahmíni vynášeli Parvati (ženu Šivovu) před svatyni za vydatného bubnování a troubení v průvodu vedeném slonicí Lakšmí, kterou jsme předtím odpoledne nakrmili trsem banánů. Brahmin triska kokosovymi orechy /neco pro CocoNews/ o zem az to strika na kolemjdouci, Parvati spokojene sedi na svem drevenem koni, po skonceni obradu jej kostelnici doslova pohodi do kouta, jakoz i nositka a ostatni obradni nacini. Zdejsi duchovenstvo se s nicim dlouho nemaze, cela trachtace netrva ani pul hodiny. Vecer v Paradise Garden u posvatne reky Tungabhadry vyzily zbhangovany rocker tupe zira do dalky a vzpomina na bourlive roky, pred hospodou stoji enfield ozdobeny vzadu vysokym Sivovym trojzubcem.